Ceny komodit po ruské agresi prudce vzrostly, zůstávají volatilní, ale v posledních dnech vidíme korekci směrem dolů. I když nárůst cen je nižší než před týdnem, pořád se lze obávat, kam až inflace vzroste. Zvlášť v situaci, kdy jsme informováni několikrát denně, o kolik vzrostla cena nafty. Agregátní komoditní indexy ukazují, že letos se ceny surovin zvýšily o čtvrtinu. Pro srovnání, za celý loňský rok to bylo o 36 procent. Letos více rostou ceny zemědělských komodit a méně například průmyslové kovy, ale agregátní růst je zatím mírnější než loni.
Loňský růst cen surovin v kombinaci s domácími poptávkovými tlaky dostaly inflaci k deseti procentům. Pokud budeme předpokládat, že tři až čtyři procentní body souvisely s domácími faktory, tak zbytek můžeme připsat na vrub cenám komodit. Ty rostly díky narušení dodavatelských řetězců, vyšší poptávce po zboží než službách a hromadění zásob po zjištění, jaké problémy může vyvolat just in time zásobování.
Letošní nárůst cen komodit také můžeme připodobnit k narušení dodavatelských vztahů koncentrovaných na Rusko, Ukrajinu a Bělorusko. Pokud inflace na růst cen surovin bude letos reagovat podobně jako loni, tak by inflace ještě mohla vyrůst o čtyři až pět procentních bodů. Můžeme se dohadovat, že díky dalšímu nákladovému šoku dojde k dalšímu omezení poptávkových tlaků, protože spotřebitelé a firmy budou muset škrtat ně které výdaje.
Na druhé straně rychleji rostou ceny zemědělských komodit, jejichž průsak do spotřebitelské inflace bude přímočařejší, než když rostou ceny průmyslových kovů. Každopádně dosavadní nárůst cen komodit implikuje, že krátkodobě by se inflace mohla zvýšit na 15 až 16 procent. Případné snižování inflace by probíhalo až ve druhé polovině roku a na přelomu letošního a příštího roku.
Co se týče pohonných hmot, jejichž ceny by se taktéž mohly propsat do letošní inflace, minulé pondělí byla nafta v Česku zhruba na 46,3 koruny za litr. S touto cenou jsme byli na průměru EU. Platilo, že levněji jsme mohli natankovat v Rakousku a na Slovensku, nejlevněji v Polsku, kde cena nafty byla o více než pětinu nižší. V Německu byly ceny o 13 procent vyšší.
Je pravda, že ve srovnání s posledním únorovým týdnem byl nárůst cen nafty u nás třetí nejvyšší z celé EU. Problém u nás není ve výši daní. Míra zdanění nafty je naopak pátá nejnižší v EU. Minulý týden jsme ale měli pátou nejvyšší cenu nafty po očištění vlivu daní. Před třemi týdny jsme přitom měli cenu naopak pod průměrem EU. To, že máme nyní relativně vysoké ceny nafty bez daní a zaznamenali jsme nejvyšší nárůst v posledních týdnech, neznamená automaticky nějaké prudké zvýšení marží. To může vyloučit až kontrola cenotvorby.
Cenu dieselu ovlivňuje nejen cena ropy, ale i ceny energií. Motorovou naftu vyrábějí rafinérky mísením petroleje a plynového oleje. Rafinérky plynový olej ale musejí zbavit síry, což se dělá hydrogenerační rafinací, pro niž potřebujete vyrobit vodík. A pro jeho výrobu potřebujete energii. Hodně energie. Čím kyselejší ropu používáme, tím více vodíku a tím více energie je potřeba pro výrobu.
Ropa Brent obsahuje asi 0,4 procenta síry, ale ta uralská pak až 5,5 procenta. Takže stačí používat kyselejší ropu, být závislý na dodávkách z Ruska, a cena mohla růst rychleji jednak díky vyšším cenám za energii, ale i díky větší nejistotě. Takže zatímco cena ropy Brent vzrostla od vypuknutí války o 40 procent, tak cena dieselu až o 70 procent. Nicméně podobně jako u ostatních komodit dochází ke korekci, což by se mělo projevovat i na totemech benzinek.
Autor je hlavní ekonom České spořitelny
