Směr vytyčený Německem a Francií je dobrý. Prakticky nikdo na trzích už dnes nevěří, že by se řecký dluh dal splatit. Výrazný odpis pohledávek je proto zcela na místě. Musí také logicky jít ruku v ruce s dolitím kapitálu do nejvíce exponovaných bank. Především těch řeckých, které by bez pomoci zvenčí bankrot vlastního státu položil, a běžní Řekové by přišli o většinu svých úspor.
To by výrazně zvýšilo náklady na řecký úklid a současně zadělalo na finanční nákazu napříč jižním křídlem eurozóny. Těžko si představit, že by Portugalci při pohledu na ožebračené řecké střadatele v klidu nechali peníze na účtech svých bank. Spíše by je rychle převedli do Švýcarska nebo ještě dál.
I když je ale vytyčený cíl správný, cesta k němu připomíná minové pole. Ďábel bude jako vždy ukryt v detailech. O co tedy před nedělním summitem eurozóny půjde především?
Za prvé, jak moc nakonec osekat řecký dluh? Odpis třetiny dluhu by nestačil, šlo by jen o další valení problému před sebou. Dohoda s bankami na výraznějším odepsání řeckého dluhu (polovina a více) ale nebude vůbec jednoduchá, jednání se může táhnout.
Za druhé, není jasné, jak přesně doplnit kapitál do slabších bank. Část nejspíš půjde na vrub společných záchranných fondů (EFSF), protože národní vlády na záchranu vlastních bank jednoduše nebudou mít. To bude zcela jistě případ Řecka, pravděpodobně i Portugalska. Je otázkou, jak se naloží se španělskými, italskými a francouzskými bankami. Nakreslit jasnou čáru, kterým bankám pomoci ze společných zdrojů a kterým ze zdrojů národních, bude velice náročné a politicky citlivé.
A za třetí, pokud budou peníze v záchranném fondu použity na doplnění kapitálu do bank a také na intervence na dluhopisových trzích, bude se muset znovu otevřít Pandořina skřínka debaty o způsobech dalšího navýšení palebné síly EFSF. To bude asi nejtvrdší politický oříšek. Těžko si představit, že někdo znovu žádá například Slováky o nové příspěvky, tentokrát na řecké banky.
Eurozóna tak sice otáčí kormidlo správným směrem, ale dělá to hodně pozdě. Finální dohoda není otázkou dní, ale spíše týdnů. Na trzích přitom investorům logicky dochází trpělivost a těžko dopřejí evropským politikům dlouhý oddechový čas.
Autor je hlavním ekonomem Era Poštovní spořitelny
Čtete rádi E15.cz? Dejte nám hlas ve finále ankety českého internetu v kategorii zpravodajství.
