Nejjasnějším plamenem nyní hoří mýtný systém a jeho nevyřešená budoucnost. Je přitom dobré si povšimnout, že průšvih s mýtem se nestal obvyklým klackem, jímž by se mezi sebou mlátili koaliční partneři nebo vláda s opozicí. Máslo na hlavě totiž mají všichni, a tak svorně mlčí.
Smlouvu s Kapschem podepsal před deseti lety ministr dopravy za KDU-ČSL Milan Šimonovský pod dohledem socialistického premiéra Jiřího Paroubka. Přes vyloučení nejlevnějších firem z tendru, podezření z korupce a následné zpoždění prací šlo – nahlíženo skrze realitu roku 2015 – o úspěch. Tendr byl dotažen do konce, stát získal mýtné brány, aniž by dopředu investoval korunu, a systém celkem bez problémů funguje a vynáší miliardy. Nelze ho tedy srovnávat s kauzami D47, Opencard či Blanka. Tím ale výčet dobrých zpráv končí.
Za Šimonovského se jaksi pozapomnělo, že smlouva s Kapschem je na dobu určitou a spolupráci bude třeba nějak civilizovaně ukončit. Ministerstvo dnes kvůli chybám v kontraktu nemůže systém otevřít dalším zájemcům k nahlédnutí. A bez toho zase nemá smysl tendr na nového dodavatele.
S problémem se nevypořádala ani řada dodatků, z nichž první podepsal ministr Aleš Řebíček z ODS. Právě nepochopitelná nečinnost státu a jeho ministrů v posledních letech budí u dopravních odborníků největší zoufalství. Ministři se na dopravě střídali jak na orloji a ani jeden mýtné a jeho pokračování po vypršení smlouvy s Kapschem v roce 2016 neřešil.
Přitom od zahájení přípravy takto složité soutěže po uzavření smlouvy obvykle uplynou léta. Čas je nyní definitivně ztracen a promrhán nicneděláním. V úvahu proto připadá prodloužení smlouvy s Kapschem bez soutěže, což ale může snadno zarazit ÚOHS.
Jmenujme jenom některé z lajdáků: Pavel Dobeš (LIDEM), Zbyněk Stanjura (ODS), Zdeněk Žák (SPOZ) nebo Antonín Prachař (ANO). Vina ale padá na hlavu celých vlád i sněmovny. Mýtný systém funguje bez jasného politického zadání a strategie. Otázky znějí: Co má být cílem vybírání mýta? Kde se má vybírat? Jakou technologií? Je to spíše daň, anebo poplatek za službu? Má primárně vynášet, nebo regulovat dopravu? Má vytlačovat nákladní dopravu na koleje? A proč se nepracuje na jeho propojení s okolními státy? Tyto otázky zůstávají bez odpovědí, což je velký rozdíl třeba oproti Rakousku.
Léta připravovaná a nikdy nezahájená transformace Ředitelství silnic a dálnic jen podtrhuje celý ten šlendrián. Firma Kapsch hájící zájmy svých akcionářů je nyní považovaná málem za nepřítele státu. Jistě není svatá, ale úhlavním nepřítelem státu jsou v první řadě neschopní politici a úředníci. S mýtným si proto ještě užijeme.
