Jan Šindelář: Povodeň a spol.

Zatopená autobusová zastávka v Zálezlicích-Kozárovicích na Mělnicku

Zatopená autobusová zastávka v Zálezlicích-Kozárovicích na Mělnicku Zdroj: ctk

České země a jejich obyvatelé se musejí vypořádat s přírodní katastrofou. Vypadá to, jako by se někdo nahoře už nemohl dívat na pohublého českého stavebníka a rozhodl se zajistit mu práci stůj co stůj.

Jako zprostředkovatele si vybral ničivě setrvalý déšť, který donutí jindy přísné strážce veřejných kas pustit groš. Až si média odbudou svou základní povinnost, kterou je co nejširší zpravodajství o události samotné, jistě se pustí do podrobných rozborů o dopadech povodně na jednotlivá odvětví lidské činnosti.

Není přitom třeba je hned podezřívat z cynismu a neúcty k obětem, až se bude psát o potenciálním růstu stavebnictví.

Dívat se do budoucna, přičítat klady a odečítat zápory, to je základní lidská vlastnost. A to i v nejtěžších situacích. Dobře ji charakterizuje přísloví „Všechno zlé je k něčemu dobré“. Neznamená to ovšem, že bychom si to zlé rádi neodpustili. Nikdo soudný nepřeje bližnímu odplavenou chalupu v zájmu růstu HDP. Vždy je lepší pevný a zásadový Kalousek s utěsněným penězovodem než Kalousek s otevřeným kohoutkem pokořený pouze deštěm.

Jeden optimistický závěr ale lze přece jen učinit. Povodeň je z velkých přírodních pohrom nejlépe ovlivnitelná lidskými silami. Není možné postavit přehrady a jiné zábrany do cesty hurikánu, nelze usměrnit zemětřesení, tsunami či dokonce meteorit, těžko se bojuje proti rozsáhlým lesním požárům. Tváří v tvář povodni, byť devastující, je dobré si připomenout, že zmíněné „ekonomické impulzy“ do Čech a na Moravy zatím naštěstí nedorazily.