Jan Šindelář: Vyvolený národ

Václav Klaus

Václav Klaus Zdroj: ctk

Měsíc leden má v kontextu celého roku podobné postavení jako pondělí mezi ostatními dny v týdnu. Je třeba po vyčerpávajícím volnu sebrat všechny síly a znovu roztočit pracovní kolotoč. Odrazit se k novým výkonům krátce poté, co jsme horko těžko dokončili ty staré.

Letošnímu lednu na oblíbenosti nepřidávají ani zkažené lahůdky typu sKaret, energetických štítků či daňových zmatků.

Pro povzbuzení nálady mi proto dovolte jeden drb z astrologických kruhů. Podle této veskrze neověřené a neověřitelné informace neměl závěr loňského roku přinést konec našeho světa, nýbrž pouze střídání na postu vyvoleného národa.

A světe div se, Židy na této pozici střídají Češi!

Není jasné, jak dlouhé období je jim vyhrazeno, každopádně se ale mohou těšit na bohatou úrodu vědeckých, obchodních, kulturních a dalších úspěchů globálního dosahu. To vše bude doprovázeno sklizní Nobelových cen (těch skutečných, nikoli těch mírověunijních).

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu zřejmě při své prosincové návštěvě České republiky vůbec netušil, že předává Petru Nečasovi štafetu. Nezbývá než doufat, že české úspěchy nevyvolají vlny závisti a nenávisti podobné těm, kterým museli po tisíciletí čelit Židé.

První vlaštovkou výše naznačeného vývoje může být amnestie Václava Klause. Je znamením, že na Pražském hradě převládla po letech ústrků havlovská láska nad nenávistí.

Tím pohádky skončily a teď hurá do práce.