Jan Stuchlík: Finská inspirace

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: s.yume, Flickr, Creatice Commons

Udržet si myšlenkovou integritu bývá těžké. Důkazem budiž boj ekologických organizací za čistší energetiku. V návaznosti na newyorský klimatický summit třeba Hnutí Duha přišlo s tím, že by se Česko mělo inspirovat Finskem.

To se totiž může pochlubit zákonem o snižování závislosti na fosilních palivech, o němž se v Česku jen nesměle mluví v koaliční smlouvě. Severská snaha zbavit se závislosti na uhlí, ropě či plynu skrývá ovšem jednu méně příjemnou pravdu, která se ekologům do krámu moc nehodí.

Finská vláda si pro odchod od fosilních zdrojů zvolila dvě cesty. Jednou jsou obnovitelné zdroje, jež se na energetické spotřebě mají do roku 2020 podílet ze 38 procent. Jenže se toho má dosáhnout vyšším využitím dřeva, což pro Finsko s největší rozlohou lesů v Evropě nebude – na rozdíl od Česka – problém.

Druhým pilířem bezfosilní budoucnosti má být jaderná energie. Právě minulý týden finská vláda stavbu jedné nové jaderné elektrárny posvětila. Podle plánu z roku 2010 by v zemi mělo stát sedm reaktorů, které budou po roce 2025 vyrábět až šedesát procent elektřiny.

Pokud bychom se tedy Finskem měli inspirovat, jak radí ekologové, hlavní úkol by zněl rychle postavit tři nové reaktory. A kdyby vláda s takovým plánem přišla, ekologové by začali protestovat jako první. Argumentace, že to přece děláme stejně jako ve vzývaném Finsku, by asi vášně nezchladila. Kdo ví, ve které zemi bychom pak měli hledat vzor. Že by v Německu, které od jádra odchází a buduje zelenou energetiku? Šlaka! Oni ti Němci čím dál víc spalují uhlí.