Kravín bylo třeba modernizovat, a tak se Hrůza logicky obrátil na Pekárka, pro něhož to v malé vsi v pohraničí byla samo sebou velká zakázka. Jenže Hrůza se nestaral pouze o své hospodářství. Měl malé děti a vadilo mu pomyšlení, že by je poslal do místní jednotřídky v rozpadající se stodole za hospodou.
Tak se jednoho dne rozhodl, že postaví novou školu a zaplatí pořádné učitele. O svém plánu se mezi řečí zmínil i Pekárkovi, když podepisovali smlouvu na opravu rozvodů v kravíně. Pekárek, kterému se vůbec nežilo špatně, si pořád pamatoval, s jakým odporem do plesnivé jednotřídky kdysi chodil. Poplácal Hrůzu po zádech, a že prý, když do toho půjde, přidá mu nějaké peníze taky.
Hrůza přemluvil další a začalo se stavět. Po čase se do vesnice začali sjíždět experti na školství z celého kraje, zavítala i delegace z Prahy. Děti chodily do školy rády a vrstevníky z jiných měst válcovaly ve školních soutěžích. Spokojení byli ve vesnici všichni.
Jednoho dne Hrůza otevřel noviny a zaradoval se. Ještě že není bývalým vlivným šéfem elektráren. Hned by ho všichni podezírali z protežování kamarádů a bůhvíjaké zlodějiny. Bez ohledu na to, jak dnes místní škola vypadá.