Všechno ostatní už je pak jen a pouze otázkou interpretace. Určitě bude stát za to poslechnout si, co budou koaliční politici říkat, až bude hotovo. Jak zdůvodní, že nejsou schopni včas vybrat kandidáty, natož se potom normálně dohodnout na jednom jménu.
Vládní koalice celé měsíce hovoří o tom, že hodlá pro české zastoupení získat významnou pozici. Tak si proberme základní fakta. Česko není členem eurozóny. V evropském parlamentu máme 21 poslanců z celkových 751. O skutečně významných postech, jako je energetika, doprava či hospodářská soutěž, jednají, také už celé měsíce, Němci, Francouzi, Španělé… Toho si je český kabinet jistě vědom.
Tak tu máme novou verzi. V prohlášení, v němž Úřad vlády ohlašuje premiérovu cestu, se mimo jiné říká: „V souvislosti s personálními otázkami je vláda premiéra Bohuslava Sobotky přesvědčena, že střední Evropa a takzvané nové členské státy by měly být zastoupeny v jednom z vysokých postů unijních institucí buď na pozici vysokého představitele unie pro zahraničí, nebo na pozici stálého představitele Evropské rady“. K tomu se dá jen dodat, že regionální mocností je Polsko, které má dlouhodobě k EU podstatně jiný postoj než Česko. Poměrně nedávné vyvěšení unijní vlajky na Pražském hradě na tomto faktu nic nemění.
Důležitou roli v obsazování komisařských křesel hrají také vlivné „spolky“. Svoje zájmy dokážou velmi tvrdě a zdatně prosazovat třeba severské země, které hrají o zachování silné sociální politiky. Velký tlak vyvíjejí středomořské státy, jimž jde o povzbuzení jejich hospodářského rozvoje, a tak potřebují mít vliv například na rozdělování dotací. Česko má proto spíše šanci využít nějakou tu skulinu. Třeba letošní mimořádnou poptávku po komisařkách.
Reálie evropské politiky ale tuzemští představitelé nejspíš nevnímají. Vězí po krk v typicky českých půtkách, přetahují se o to, jakou sílu má fakt, že ta či ona strana vyhrála eurovolby. Právě vítěz by prý měl mít právo na svého nominanta. Při volební účasti celých osmnácti procent voličů je to argument k pousmání. Nezájem Čechů o eurovolby je zřejmý, jejich neznalost bruselské politiky rovněž, jak prokazují ankety. Bohužel stejnou neznalost projevují i naši politici. Nebo nechtějí přiznat, že zaspali a v Bruselu už prakticky není o čem jednat.
