Projev pronesený na mezinárodním fóru o rostoucím antisemitismu a extremismu, které hostil Pražský hrad, okamžitě vyvolal bouřlivou diskuzi. Nikoli přímo mezi přítomnými státníky a parlamentaristy, ti byli spíše v rozpacích, ale na sociálních sítích. Padaly tvrdé soudy o „velkohubosti“ českého prezidenta. Chyba. Povrchní kritika v zárodku zabíjí vážnou a potřebnou diskuzi. Debatu, kterou je nezbytné vést i v zemi, již její čelní politici vydávají za „bezpečný přístav“.
Prezident připustil, že jím předestřený plán může někdo považovat za podobně nesmyslný, jako se kdysi zdála nesmyslná představa, že Země obíhá kolem Slunce. Bezesporu teatrální vyjádření. Kdyby pro nic jiného, tak proto, že podobná akce, k níž Zeman vyzývá, už vlastně probíhá ve formě vzdušných úderů a podpory kurdských bojovníků i irácké armády. Otázka, zda a na jak dlouhou dobu to postačí, se ale nabízí. A český prezident tuto situaci samozřejmě obratně využívá.
Pomiňme vojenskou stránku řešení, které Zeman nabízí. Jde především a v prvé řadě o politický zájem. O snahu naplno zapojit do protiteroristického tažení Rusko, brát přitom v potaz jeho zájmy na Blízkém východě, uznat jeho „velmocenskou“ pozici. Je to právě tato postranní snaha, která činí Zemanův návrh nesmyslným. Nebo možná přesněji nemožným v situaci, kdy prezident Putin v zahraniční politice testuje, co všechno si může dovolit vůči NATO, a společný boj proti terorismu nabízí Evropě a Spojeným státům výměnou za zavírání očí nad tím, co se děje na Krymu a na Ukrajině.
Je to nepřijatelné a mějme to na paměti. Ale znovu – neberme na lehkou váhu jádro Zemanova projevu. Organizace nazývající se Islámský stát je velice nebezpečná nejen pro region, ale pro všechny členské země NATO. Pod praporem Islámského státu bojují džihádisté s evropskými pasy. Ti, až se budou vracet, budou nebezpečím nejen v zemích, jejichž doklady vlastní. Alespoň zatím se mohou zcela volně pohybovat i po České republice. Namlouvat si, že vážná debata o nebezpečí islamismu nás mine, je naivní. Ostrakizace těch, kteří o islamismu otevřeně mluví, je proto scestná. Jistě, taková debata mnohdy nahrává na smeč populistům typu Tomia Okamury. Ale snad ještě dokážeme rozlišovat, kdo je kdo. Šmahem označit každého, kdo mluví o nutnosti ráznějších akcí, a to nejen vojenských, za islamofoba či rasistu, k ničemu nevede. Stejně jako rozpaky a vyhýbavá vyjádření, ke kterým se uchylují politici vládní koalice.
