Ani jedna není hotová, ani jedna nevzbuzuje nadšení, u obou je zřetelná snaha je oddálit. Poslanci, mírně řečeno, přinejmenším zjišťují, že nejspíš slíbili víc, než mohou a jsou schopni splnit. Pro pořádek je třeba připomenout, že hlavní cíle projektu Rekonstrukce státu před parlamentními volbami podepsali všichni lídři stran vládní koalice. A o hnutí ANO se dokonce dá říci, že mu rekonstruující aktivisté vehementně pomohli k volebnímu úspěchu.
ANO je také garantem obou zmiňovaných norem. A jeho lidé těmi, kvůli nimž se opožďují. Babišovci tak drží v ruce černého Petra, jejž by se před komunálními volbami docela rádi zbavili. Sílící tlak a nespokojenost ze strany Rekonstrukce státu se pokusili alespoň na chvíli, minimálně na předvolební čas, umlčet jakousi roční bilancí společného úsilí.
Ta opravdu stála za to. Okrajová zmínka o tom, že paragrafy zákona o registru smluv, jakož i zákona o státní zastupitelství se ještě píšou, do Poslanecké sněmovny návrhy dorazí do konce roku, jen teď nechceme předjímat ani měsíc, ve kterém se to stane. A zbytek? Šikovné ohřívání vlastní polívčičky: členové hnutí ANO byli jediní, kteří před vstupem do vysoké politiky přiznali majetek, hnutí bojuje s loterijními společnostmi, s exekutory a tak dál. Šikovný způsob, jak si zajistit alibi. Vždyť další vládní strany se nezmohly ani na formální schůzku s aktivisty.
Sliby jako bumerang
Projekt Rekonstrukce státu obsahuje čtyřicet poměrně dost jasně daných závazků, pod něž se před volbami podepsalo celkem 165 současných poslanců. Výsledkem je, že v dolní komoře parlamentu si čím dál tím více zákonodárců drbe hlavu za to, že to udělali. Jeden hlas za všechny: „Rekonstrukce státu nás ničí našimi závazky a dělá z našich poslanců pachatele, pokud nebudou plnit, co slíbili.“ Kdo byl ten kverulant? Ministryně spravedlnosti.
Ano, to se stává, že sliby se vracejí jako bumerang. Informace o tom, co všechno politici pro slíbené protikorupční zákony udělali, má ještě před obecními volbami dostat do poštovních schránek milion domácností. To jedna schůzka nespraví.
Ve prospěch politiků lze říci snad jediné. I nápady aktivistů je potřeba podrobit určité selekci. S některými normami opravdu není radno spěchat, to je klasicky případ zákona o státním zastupitelství. Ani registr smluv skutečně není jediným spásným řešením korupce ve státní správě. Přesto by se ani jedna z norem neměla stát příkladem neschopnosti politiků dovést do finále protikorupční opatření či systémové změny.
