Jana Havligerová: Jednoduché recepty nepomáhají

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: ctk/ap

Z českých uprchlických táborů může odejít zhruba 230 Syřanů. Těch, jejichž totožnost už ověřili Maďaři a v Česku jsou či byli drženi jen kvůli obavám vládních politiků z případných oplétaček s Německem. To utečencům před válkou v Sýrii v uplynulých dnech dokořán otevřelo dveře, a tak Praha projednou ukazuje běžencům vlídnější tvář. Že bychom se přes noc stali pro imigranty zemí vstřícnou, to však rozhodně neznamená.

Přesto je to možná první rozumné rozhodnutí českých úřadů v celé migrační krizi. Minimálně proto, že alespoň pro zlomek příchozích je to podstatně méně frustrující opatření, než s jakými se dosud setkávali a nejspíš ještě setkají. Viz značkování na břeclavském nádraží.

Díky gestu berlínské vlády, která oznámila, že všem běžencům ze Sýrie dovolí požádat si o azyl, ovšem odpadla českým úřadům a politikům jen jedna malá část problému, s nímž si nevědí rady. Jak malá úleva to je, ukazuje situace v Budapešti kolem nádraží Keléti. Maďaři sice zastavili mezinárodní vlaky mířící do Německa a Rakouska, donekonečna ale tahle blokáda trvat nebude. Česko může očekávat tisícihlavou masu uprchlíků na kolejích.

Odpověď na otázku, jak zareagujeme, bychom měli slyšet hned teď. Nejspíš se jí ale hned tak nedočkáme. Nebo ano. A opět to bude mantra o nutnosti chránit vnější hranice schengenského prostoru a o případném zabezpečení české čáry s pomocí armády.

Je krátkozraké spoléhat na to, že jsme tranzitní zemí, a k tomu se ohánět tím, že striktně dodržujeme tuzemské zákony a mezinárodní dohody. Tragická podoba a rozsah migrační vlny už všechny myslitelné normy přesáhla.

Zvýšené represe, po kterých volají politici napříč domácím politickým spektrem, nejsou řešením. Jistě, zvyšme třeba tresty pro pašeráky běženců, jak navrhuje ODS. Ale ani to, ani například snižování sociálních dávek, k němuž někteří politici nabádají Německo a další unijní země, nezabere.

Absurdní představa, že by snad mohlo zasáhnout NATO, je zcela mimo diskuzi. Lidé, kteří už nemohou ztratit nic než svůj život, řeči politiků ani drakonické úřední postupy od útěku z vlasti neodradí. Stačí se podívat na Sýrii, tamní situace může trvat velmi dlouhá léta. To je perspektiva, s níž by měli uvažovat politici.

Cameronova snová představa

Mají v podstatě jen dvě přijatelné možnosti. Tou první je jakýsi „centrální příjem uprchlíků“ a jejich následné přerozdělení z centra do jednotlivých unijních zemí. Tedy to, čemu se národní státy, zvláště východoevropské, zuby nehty brání. Pak ať se hlásí dobrovolně a představí odpovídající plány.

Minimálně ten český by měl začít psychologickou a právní pomocí běžencům a končit nabídkou ubytování a pracovních míst. Jistě, pak ještě zbývá možnost, o které mluví britský premiér David Cameron. Prosadit mír a stabilitu v problémových částech světa. Snová představa.

*

*

Reportáž: Každou noc se snaží dostat do Maďarska stovky běženců