Václav Klaus nepřekvapil. Přeje si, aby se jeho nástupcem ve funkci stal člověk, který „patří do této země“ a strávil v ní svůj život. Ano, mohl rovnou říct Miloš Zeman. Ostatně nebylo by to poprvé. Ale to by bylo na Klause příliš přímočaré a nešlo by pak rozšířit projev o apel, aby „tahleta zemička přežila a vydržela a nerozplynula se v té Evropě jako kostka cukru v kávě“. Budiž, překvapení to opravdu nebylo. Klausovi věrní vědí a Zemana, mimochodem zapřisáhlého eurofederalistu, nejspíš volili už v prvním kole.
Za více pozornosti stojí vyjádření původního favorita volby Jana Fischera. Bližší pohled na to, kdo ho volil, dává jeho případnému doporučení velkou váhu. Byli to starší lidé v menších městech, v okresech, kde voliči v parlamentních i krajských volbách dávají hlas spíše levici, především sociální demokracii. Tedy typově místa, na která budou muset ve finále kampaně zaměřit mnoho pozornosti jak Karel Schwarzenberg, tak Miloš Zeman.
Fischerových šestnáct procent hlasů, které se mohou nějak rozdělit, případně mohou zůstat ležet ladem, nelze zanedbat. Fischer se ovšem rozhodl svou přízeň dávkovat. Sice tvrdí, že „ani jeden ze stranických kandidátů neslibuje pozitivní posun“, Zemana však odbyl jednou neutrální větou, zatímco Schwarzenberga sepsul za jeho působení v Topolánkově a Nečasově vládě. Oba kandidáty hodlá pečlivě sledovat a konečný verdikt prý vydá krátce před začátkem druhého kola.
Jen tak na okraj, nejobsáhlejší pasáž vyjádření věnoval Fischer sám sobě: „O prezidentský úřad jsem se ucházel s vizí zásadní změny fungování české politiky.“ Trochu to připomíná slavnou předvánoční reklamu jednoho mobilního operátora s falešnými soby. S drobným rozdílem, že v případě expremiéra řekli ne voliči.
Je otázka, kolik z 840 tisíc voličů, kteří dali Fischerovi hlas, skutečně čeká na jeho návod pro druhé kolo. Přesto není od věci se zamyslet nad tím, jak by mohl vypadat. Připomeňme si, že ještě loni v prosinci Fischer v České televizi jednoznačně stranil Schwarzenbergovi. Doslova řekl, že pokud by nekandidoval sám, dal by hlas právě ministrovi zahraničí. To ovšem ještě byl – podle průzkumů – jednoznačným favoritem volby.
Rozpor jeho tehdejších slov a nynějšího kroucení je zjevný. Zvenku to chtě nechtě působí tak, že pro Fischera je sice úřad nejvyšší ztracený, ale nějaká ta služba státu by se přece jenom hodila. Tak ať se mu kandidáti ozvou.
