Jana Havligerová: Kvůli církvím stát na buben nepřijde

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: Blazek Tomas/Sedmicka

Politruci neuspěli, do boje proti církevním restitucím proto nastoupí vojevůdci. Lakoničtěji řečeno politickou komisi složenou ze zástupců sociální demokracie a hnutí ANO nejspíš nahradí komise vládní. S představiteli církví budou o snížení náhrad za kdysi zabavený majetek vyjednávat vládní činitelé – opět z řad ČSSD a ANO. Lidovci, tak jako předtím, do žádné komise nepůjdou, věc církevních restitucí považují za uzavřenou.

Klobouk dolů, s účastí vládních kádrů se ta jednání vyvolaná jedním populistickým předvolebním slibem opravdu pohnou z místa. Ústavní soud v předchozích letech dost důrazně řekl, že nepřijetí zákona o vyrovnání s církvemi je protiústavní.

Nečasova vláda rozhodnutí vzala vážně, a tak téměř po čtvrtstoletí prodlev bylo učiněno právu zadost. Ústavní soud také uznal, že církve mají právo se o majetky soudit. Tuto část verdiktu chce zřejmě pro změnu naplnit Sobotkova vláda. Nápady typu zdanění náhrad jen těžko povedou k něčemu jinému.

Cíl debat s církvemi a náboženskými společnostmi, pokud jde o socialisty a ANO, je průhledný jako čiré sklo. Třináct miliard korun, o něž by se dopad restitucí na stát měl změkčit, by se náramně hodilo. Na pokrytí dopadů zrušení zdravotnických poplatků, na zrychlení valorizace penzí, na zvýšení daňových bonusů na děti.

Výběr z naslibovaných dárků je nepřeberný, po libovolných penězích se jen zapráší. Je to vlastně paradox. Ministr zdravotnictví natahuje ke státní kase obě ruce, kraje pláčou, že nejsou schopny udržet sociální služby, na pokraji zhroucení jsou neziskovky, které pomáhají s péčí o postižené děti či seniory. Pochopitelně. Jen ochota věnovat se bezmocným opravdu nestačí. Jsou potřeba peníze. Vlastně čím dál tím víc peněz, protože bezmocných přibývá už jen proto, že populace stárne.

Zdravotní sestry a pečovatelky doufám prominou, ale i nevěřící Tomášové už teď, pokud shánějí pro své bližní péči, dávají přednost zařízením, kde ji poskytují řádové sestry. Nakonec i stát po církvích přímo vyžaduje, aby prostředky, které dostanou, investovaly do sociálních služeb. Dokonce kvůli tomu hodlá nahlížet do jejich pokladen. Tak proč ten věčný poprask?

Jistě. Lid vidí hlavně „ten majetek“. Louky, lesy, budovy, obrazy. A politici se snaží voličům vyhovět. Že stát už mnohokrát a opakovaně prokázal, jak špatný je hospodář? O tom se raději pomlčí. Lidská paměť je přece tak krátká, sahá nejdál k posledním volbám.

I proto je nutné posté zopakovat: Pražský hrad ani další památky katolická církev do Vatikánu nepřestěhuje. Vrácené skvosty malířského umění zůstanou na svých místech v Národní galerii. Finanční náhrada, o niž se mají církve a náboženské společnosti podělit, činí v ročních výdajích státu zhruba dvě miliardy korun. Zrovna kvůli tomu stát fakt na buben nepřijde.