Radovat se z logického verdiktu, který dolní komora parlamentu vyslovila schválením příslušné novely, by ale bylo poněkud předčasné. Norma putuje do Senátu a v horní komoře parlamentu se s největší pravděpodobností zasekne. Část socialistických poslanců, byť ve sněmovně zvedli ruku pro, je přesvědčená, že ztráta zhruba šedesátitisícového platu a jiných výhod je prostě málo. Že odsouzení zákonodárci by zkrátka měli přijít o mandát.
Je to slovo do pranice a senátoři — ti z ČSSD hrají v Senátu přesilovku — se ho rozhodně chytí. Ano, je to polovičaté řešení, a určitě by bylo lepší přesně a jednou provždy definovat podmínky, za jakých je možné přijít o mandát.
Paradoxní na celé záležitosti je fakt, že podobně přísný návrh už rok, bez větší chuti o něm jednat, leží právě ve sněmovně. Navrhla ho její šéfka, výhrady však k němu měl kdekdo včetně vlády. A protože se jedná o zásah do ústavy, pro jejíž změnu je potřeba třípětinové většiny v obou komorách parlamentu, zůstal ležet ladem.
Tedy, abychom byli přesní, na program sněmovní schůze se dostal letos v únoru, ale tento bod jednání byl přerušen. Sněmovna se k němu má sice vrátit, jestli tak učiní a jak to dopadne, je ale ve hvězdách. Jak to tak vypadá, ani poslanec David Rath, který dlí v pankrácké vazební věznici (a s nejvyšší pravděpodobností bude pravomocně odsouzen), ani poslanec Roman Pekárek, který už mandát vykonává za zdmi pardubické káznice, hned tak o prebendy nepřijdou.
Tím nemá být řečeno, že zákony se mají šít na míru konkrétním lidem. Lex Pekárek, jak se čerstvě schválené normě říká, takovým pravidlem je. Takže si řekněme na rovinu — k právní jistotě ve státě, byť předpis má svou logiku, příliš nepřispěje. Bude jen ukázkou současné politické bídy.
Zákonodárné sbory se už téměř nezmůžou na nic jiného než gesta, která jim vylepší image u voličů. Že by místo toho měli seriózně a velmi intenzivně jednat o tom, jak celkově zpřesnit ústavu, je ani nenapadne. Přitom právě v tomto volebním období se jasně obnažilo, že není dokonalá a revizi už potřebuje. Viz nejenom případ odsouzených poslanců, ale třeba i zlovolného výkladu pravomoci prezidenta při jmenování profesorů.
Jenže revize ústavy, aby měla smysl, je běh na dlouhou trať. Vyžaduje mravenčí a obtížnou práci, na které nikdo volební preference netrhne. V tom je ta potíž.
