Teď jim ovšem začíná docházet, že v téhle bitvě nejspíš ani nenasbírají kýžené politické body. Což, zdá se, vrtá hlavou hlavně občanským demokratům, kteří v posledních volebních průzkumech přeskákali Schwarzenbergovu politickou formaci. Takže už ani tak nemluví o obstrukcích, kterými přijetí zákona o elektronické evidenci tržeb – jak říkali – hodlali blokovat do konce volebního období.
Nově se prý soustředí na vysvětlování, jak je norma nebezpečná. Hájit hradby zřejmě bude hlavně TOP 09. Její poslanecký lídr Kalousek hlásí, že „elektronickou evidenci tržeb prostě nepřipustí a je připraven bránit schválení nejen měsíce, ale i roky“. Sisyfovská práce.
Argumentů proti elektronické evidenci tržeb už bylo sneseno tolik, že veřejnost otupěla. Byť jsou vesměs silné. A zdá se, že s budoucím údělem se už pomalu smířili i ti, kterých se zákon bezprostředně týká – drobní podnikatelé, restauratéři, řemeslníci. Sněmovní debata tím sice nepozbude na razanci, příliš smysluplná už ale nebude. Koneckonců dvaačtyřicet poslanců, přičteme-li k TOP 09 i ODS, nemůže úspěšně bojkotovat většinový názor. A tím je onen vládně-koaliční. V zastupitelské demokracii má každý hlas stejnou váhu a rozhoduje většina. Tak to chodí a tak je to v pořádku.
Na programu zářijové schůze má sněmovna na dvě stě bodů a je nabíledni, že všechny neprojedná. Ani kdyby nepřetržitě zasedala od rána do večera. Některé z nich, hlavně opoziční návrhy zákonů, přitom před sebou valí už téměř rok. Práci si poslanci dokážou komplikovat i bez obstrukcí. Z dolní komory parlamentu se stává do sebe zahleděná těžkopádná instituce, v podstatě neschopná reagovat na aktuální problémy. Viz úterní jalová debata o uprchlické krizi. Bez lítosti ji nakonec dovolila přerušit i opozice, která si nový bod jednání pléna vynutila.
V dolní komoře parlamentu – nejen v tomto volebním období – občas vybublá snaha časově omezit vystoupení poslanců na plénu. Zatím byla vždy odmrštěna s tím, že by takový postup byl nedemokratický. Bezpochyby to platí v případě, kdy je takové opatření použito ad hoc, pouze jako násilné umlčení protestních či opačných názorů. Rozhodně by ale neškodilo, kdyby sněmovna jako celek dokázala usměrnit sama sebe a dohodnout se na případech, kdy by omezení času na diskuzi bylo regulérní. Je to podobné jako svého času s poslaneckou imunitou. Řečí o tom, jak neblahé by bylo imunitu osekat, jsme léta slýchali až dost. Přesto na její bezbřehost časem došlo. A je klid.
