Návrh volebního zákona teď poputuje do sněmovny. Jeho parlamentní projednávání rozpoutá navzdory všeobecnému politickému souhlasu s přímou prezidentskou volbou tak divoké diskuze, že se nejspíš nebudeme stačit divit. Politické elity se tentokrát porvou o pravidlo, které vládní návrh zákona vůbec neobsahuje: o výdajové limity na volební kampaň.
A priori se stanovení stropu na volební výdaje nebrání vlastně žádná politická strana. I když ODS a TOP 09 se k požadavku, se kterým přišla sociální demokracie, tváří dosti rezervovaně. Ovšem mnohem větším kamenem úrazu je, že představy o částce, která by měla výdajový strop tvořit, se diametrálně liší. Zatímco ČSSD navrhuje patnáct milionů korun, z řad koalice jen tak mimochodem zazněla suma osmdesát milionů. To už je sakra velký rozdíl. Spekulovat o hromadě peněz, kterou by měli mít či budou mít k dispozici kandidáti na prezidenta, je teď ale poněkud zbytečné. Ještě pořád je podstatnější, zda stanovení stropu pro náklady na volební kampaň má vůbec smysl.
Autorka těchto řádků se netají tím, že šestero voleb jí je proti srsti, a tak by měla tleskat alespoň tomu, že limit na náklady volební kampaně by mohl notně omezit záplavy hesel, plakátů a billboardů, kterými voliče po celé zemi zanedlouho začne kropit každý z kandidátů. Ale netleská.
Více o přímé volbě přezidenta čtěte zde:
Případná regulace výdajů na kampaň má totiž jeden podstatný háček. Prakticky ji v podstatě nelze vynutit a už vůbec ne zkontrolovat. Kreativní účetnictví je v Česku obor, v němž zvlášť vynikáme. Tedy není to ryze české specifikum. I proto se momentálně živé debaty o financování volebních kampaní vedou například i ve Spojených státech. A to dlouho platilo „Amerika, náš vzor“. Zkrátka v Česku by nejspíš zavedení stropů znamenalo téměř jediné: zúčastněné strany by získaly dostatečný prostor k tomu, aby se obviňovaly z využívání černých fondů. Prezidentské volbě by to na lesku rozhodně nepřidalo.
Politici mají trochu jinou starost, a proto vláda nejspíš limity nenavrhla. Obávají se, že kvůli nedohodě o výši stropu by mohl spadnout pod stůl celý zákon, čímž by padla i přímá volba. Možné by to bylo. Ústava říká, že volební zákon musí ve stejném znění schválit obě komory parlamentu, tedy pravicová sněmovna i levicový Senát. Riziko pořádné kolize tedy existuje.
