Jana Havligerová: Tři důvody blbé nálady

Jan Fischer

Jan Fischer Zdroj: Michael Tomes

Jestli kdy existovaly dobré důvody, aby Česku vládla blbá nálada, pak jich nikdy nebylo pohromadě víc než teď. Čím dál méně srozumitelné je jednání politických stran, zemi má vládnout vláda, v níž sedí přímo sponzorovaný ministr financí, a to vše korunuje obtížně pochopitelné chování orgánů činných v trestním řízení a justice. Všechny tyto záležitosti se přitom potáhnou měsíce, nezažijeme jen horké léto, přehřátý bude minimálně i podzim.

Úplně čistý Fischer

Případ první, ministr financí úřednické vlády Jan Fischer. Byť už několikrát opakoval, že způsob, kterým zaplatil dluhy z prezidentské kampaně, je křišťálově čistý, neprokázal vůbec nic. Původ peněz, jež mu dorazily na účet, je dál nejasný, shodují se jak právníci, tak bankéři.

Z téhle kauzy může záhy být jen banalita. Ovšem jen tehdy, nezíská-li úřednická vláda důvěru. Pak zbude jen trapný příběh člověka, který chtěl být prezidentem, a přecenil své možnosti a schopnosti.

Nevíra v právo

Druhý případ, vrchní státní žalobce Ivo Ištvan. Ten už oznámil, že má variantu, která umožní dál stíhat trojici bývalých poslanců ODS. Jak tvrdí, žalobci mají zdokumentováno, že část jednání o politických trafikách proběhla mimo parlamentní půdu. Co bude následovat, si lze snadno představit. Dočkáme se masivního úniku policejních odposlechů a dalších útržků z vyšetřovacích spisů.

A proč tento případ snad ani nemůže mít dobrý konec, zatím asi nejlépe vystihují slova bývalého ústavního soudce Miloslava Výborného: „Široký výklad imunity Nejvyššího soudu naráží na zásadu rovnosti před zákonem. Imunita je sice správný institut, který má své opodstatnění, ale narušuje rovnost. Proto musí být vykládán úzce,“ říká právník.

Jedná se o jeden z možných výkladů práva, je to příspěvek spíše do odborné diskuze. Bezděky však vyjadřuje podstatu toho, co si myslí dost velká část veřejnosti a co vede k její radikalizaci: Všichni jsme si rovni, někteří jsou si rovnější.

Politikaření místo politiky

Do třetice k blbé náladě přispělo jednání politických frakcí o rozpouštění sněmovny. Stranám se už moc nedaří zastírat, že jim jde víc o vlastní zájmy než veřejné blaho. Ani že dvě nejsilnější strany jsou v rozvalu.

ODS bojuje o život, její snaha udržet se ve sněmovně a nabrat dech po skandálech, jež stranu zasáhly, je pochopitelná. Že lavíruje TOP 09, už nikoho nepřekvapí, navíc si teď zvolila dobrý směr pro případnou předvolební kampaň. Na momentální situaci tak možná nejvíc doplatí ČSSD. Její štěpení pod vlivem Hradu je evidentní.

A poslední postřeh. V diskuzích i v titulcích periodik a zpravodajských serverů se v poslední době zvýšila frekvence rčení starých latiníků – co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi. Dost dobře to vyjadřuje dnešní stav společnosti.