Jana Havligerová: Umetání cesty k přímé demokracii

Soud - ilustrační foto

Soud - ilustrační foto Zdroj: Profit

Nejvyšší správní soud vyhověl stížnosti zelených a pirátů na volby do Evropského parlamentu. Protestovali proti uzavírací pětiprocentní klauzuli, která lídrům jejich kandidátek zabouchla dost těsně před nosem dveře do Štrasburku. Do tamních (a bruselských) křesel naopak pomohla dvěma jiným českým zástupcům – z ČSSD a KDU-ČSL. V pravém slova smyslu ještě nejde o verdikt, jen o návrh pro Ústavní soud. Ten má zvážit, zda je volební systém užívaný pro eurovolby spravedlivý.

Pro úplnost – kdyby pětiprocentní uzavírací klauzule neexistovala, představoval by hranici pro vstup do europarlamentu takzvaný přirozený práh. Ten se odvíjí od volebního systému, počtu kandidujících stran a účasti ve volbách. V těch posledních se pohyboval kolem tří a půl procenta hlasů. Což by znamenalo zisk jednoho mandátu jak pro piráty, tak pro zelené právě na úkor KDU-ČSL a ČSSD. Tolik k tomu, co by bylo, kdyby.

Zákonem stanovený volební práh je obecně neuralgickým bodem volebního systému. Platí pro sněmovní i krajské volby, trnem v oku je pochopitelně především malým a ještě menším politickým stranám. Nynější stížnost je jen opakováním starých nářků. Pokud jde o české parlamentní volby, Ústavní soud už jednou o stížnosti na volební práh rozhodoval a pětiprocentní klauzuli zachoval. Přesto se dá říct, že Nejvyšší správní soud pootevřel Pandořinu skříňku.

Ošidnost posuzování volebního prahu potvrzuje i poměr hlasování volebního senátu 4:3. Mínění, že pětiprocentní klauzule pro vstup do europarlamentu omezuje volnou soutěž politických stran, zvítězilo o jediný hlas. Čtyři soudci mimo jiné dospěli k názoru, že Evropský parlament hraje ve fungování unie méně významnou roli, než jakou hrají v členských zemích národní parlamenty, a volební klauzule proto není tak potřebná jako ve volbách sněmovních. Budiž. Pak ovšem – při vší úctě k volebním lídrům Strany zelených a České pirátské strany – je-li role Evropského parlamentu tak nicotná, pomohlo by, kdyby v něm zasedli právě oni?

Nejde ale samozřejmě o konkrétní osoby. Jedná se o to, k čemu by nás vyžadovaná změna dovedla. Nejspíš by dopadla tak, jak odhaduje předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Kombinace volebního systému (spojeného s nízkým počtem mandátů pro Česko) a nezájmu voličů by opět vytvořila bariéru blížící se pěti procentům. Lakonicky řečeno, nezměnilo by se skoro nic.

Právě vzhledem k volební účasti ve volbách do Evropského parlamentu se celá debata jeví jako akademická. Přesto do ní přihoďme ještě jednu otázku. Musí volební systém automaticky zaručovat právo na úspěch? Autorka těchto řádků jednoznačně odpovídá ne. Volební systém má a musí umožnit fungování politiky. Nikoliv umetat cestu k úsvitu přímé demokracie.