Vždyť je ho dost celý rok, vysvětloval v rozhovoru judista Saša Jurečka v předvečer svého životního mače. Politická hala se již vylidnila a uprázdněná místa brzy zaplní odpočatí kluci v oranžovém dresu. Škoda těch, kdož na medaile aspirují marně. A to přesto, že jim po skráních samou snahou často stékají toxické potůčky potu.
Hodlám pokračovat i bez maskota, nechala se slyšet politička slavná svými neúspěchy. „Občas kolem sebe zaslechnu, že bych na medaili mít mohl. Ale mně to přijde trochu ujeté,“ pokračuje Juračka. Sezona je na spadnutí, a tak není divu, že se hráči rozhlížejí, jaký tým jim zajistí nejlepší podmínky. Ti nejflexibilnější z nich dokonce na pár zápasů oblékají cizí barvy.
Suverenita, s jakou opouštějí své týmy, kterým chybí prosperita, nezaujatému divákovi takřka imponuje.
A staří kamarádi? Těm nezbývá než popřát: Hlavu vzhůru, přátelé! Z každé zkušené je však třeba se jednou vrátit. A nedivit se, pokud zmatení diváci raději opustí stadion. „Pro mne je klíčové, abych byl nadržený na svůj den D. Kdo proti mně nastoupí, toho zkusím rozmáznout,“ dodává Juračka. V každém případě se hodí mít před zápasem ve skříňce raději více dresů. Byť kapku smradlavých. A co na to suprklausovci.cz? Nic. Zhola nic.
