Jaroslav Bukovský: Když úředníci vládnou měnám

Švýcarský frank

Švýcarský frank Zdroj: CC BY-NC-SA 2.0: davidpc_ via Flickr

Po letech bylo na čase, aby mýtus o švýcarské dokonalosti vzal za své. Paradoxně shodily zemi z božského piedestalu samy její špičky. Guvernér centrální banky nejdříve udělal ze švýcarského franku globální měnový fetiš, čímž dokonale zesměšnil panující měnově politický úzus tlačit měny svých zemí do kolen.

Tento týden však prohlásil, že je připraven proti síle měny zasáhnout. Jinak řečeno svůj dřívější krok by vzal částečně zpět. Bankéř představil Švýcarsko v novém, lidsky sympatičtějším světle. Jsme také jen lidé, máme právo dělat nejen chyby, ale i pořádné boty, a i ve švýcarském finančnictví může panovat řecký smysl pro logiku, zaznívá z finančního srdce Evropy. Poslední zdejší události ale vznesly pro běžného člověka zásadnější otázky. Jak je to se švýcarskými čokoládami a hodinkami? Jsou stále tak chutné a přesné, jak se povídá?

Centrální banky od Frankfurtu přes Prahu i dále na Východ mají vůbec své dny. Nejenže nečekaně neočekávatelný faktor v podobě zločinně levné ropy jim nedovoluje dosahovat dřívějších plánů, ale navíc se vlivem neviditelných sil v pozadí stávají stále častěji aktéry globálních měnových válek.

Ačkoli šéfové ECB nepřestávají zdůrazňovat, že skupování bondů má v eurozóně rozproudit zarezlý úvěrový trh, mnozí na věc nahlížejí jinak. Jde prý primárně o to, jak srazit euro, a urvat tak z koláče globálního byznysu více. Dělají to tak i ostatní, Japonskem počínaje, naposledy Singapurem konče. Jen se to obvykle neříká na plnou pusu, boom skrze slabou měnu není přece zrovna elegantní.