Jaroslav Bukovský: O schizmatu a kuráži

Sídlo ECB ve Frankfurtu,

Sídlo ECB ve Frankfurtu, Zdroj: CTK

Doslova každým dnem se prohlubuje propast mezi tím, o co se snaží Evropská centrální banka, a tím, čeho skutečně dosahuje. Cílem konání úředníků usazených v čerstvě zkolaudovaném frankfurtském mrakodrapu má být inflační prizma evropských byznysmenů, kteří si s vidinou budoucího zdražení svého zboží vezmou levný úvěr. To se ale neděje.

Děje se jen to, že vlády těch nejzoufalejších evropských ekonomik si týden co týden půjčují peníze ještě levněji, takže se týden co týden snižuje jejich motivace pohnout ve svých zemích čímkoli byť jen o píď. Posledním příkladem je Itálie. Římská vláda si včera půjčila na pět let za půl procenta ročně. Ještě před rokem by jí cizí peníze vyšly skoro pětkrát dráž. Evropským vládám se přitom jedním dechem vytýká absence strukturálních reforem. Proboha, proč by někdo měnil zaběhnutý systém, když půjčit si další peníze je tak úžasně lehké?

Ačkoli je teprve únor, o výrok roku se na dluhopisových trzích postaral šéf řecké státní kasy Janis Varufakis. Úrok 8,86 procenta, který momentálně ročně platí za desetiletou půjčku, je podle něho již v podstatě přijatelný. Tomu se říká kuráž. Přemýšlet o tom, z čeho se to zaplatí, tomu se zase říká zodpovědnost.

Jen každý desátý Čech si podle agentury STEM/ /MARK v autobazaru zkontroluje, zda VIN kód na autě souhlasí s tím v papírech. Jen každý desátý Čech si ověří stav kupovaného auta v nezávislém servisu. Skoro každý devátý Čech si s bazarníkem plácne do hodiny. A pak že za stav českých ojetin mohou autobazary.