PRO:
Letošní 1. červenec bude hmatatelným začátkem zásadní a klíčové reformy naší veřejné správy. Zavedením databáze základních registrů skončí historická epocha ve vztahu státu a občana. Epocha, která začala za vlády Marie Terezie. Současný systém, kdy stát ukládá občanům povinnost opakovaně nahlašovat a dokládat údaje o své osobě, se změní. Povinnost ověřovat a získávat referenční údaje na sebe díky základním registrům přebírá nově stát.
Analýzy ukazují, že průměrně občan stráví cestou na úřad, přípravou na jednání a samotným jednáním s úřadem dvanáct hodin ročně. Zavedením základních registrů bude odhadem uspořeno přibližně 60 procent takto stráveného času, tedy přes sedm hodin ročně. Pokud předpokládáme, že každý občan Česka musí tak či tak přicházet do styku s úřady, pak se jedná o úsporu 76 milionů hodin. Když vedle toho přidáme cenu hodiny volného času ekonomicky aktivního i neaktivního jedince (tak, jak je ohodnocují analytici), pak jde o roční celkovou úsporu téměř devět miliard korun.
A to ještě nemluvím o výrazném omezení rizik zneužití osobních dat. Základní registry totiž nejsou žádným Velkým bratrem, právě naopak – ochrana osobních údajů výrazně vzroste. Neméně podstatnou úsporu tvoří i výhody, které základní registry přinesou firmám. Všem podnikatelům nastane velké ulehčení. To samé přinesou základní registry i na druhou stranu přepážek. Nejen občan nebo podnikatel si bude moci oddechnout. Zjednodušení čeká úředníky na nejrůznějších postech veřejné správy.
Stát navíc získá možnost skutečně cíleně optimalizovat veřejnou správu. Poprvé v historii díky registrům získáme detailní přehled o tom, co všechno má veřejná správa dělat na základě platné právní úpravy, a zároveň budeme mít přehled o tom, jak je daná agenda reálně vykonávána a jak ji lze dále vylepšovat.
Teď zbývá poslední a zřejmě to nejhektičtější období před červencovým ostrým spuštěním registrů. Ještě nás všechny čeká spousta práce, aby vše perfektně klaplo. Jsem však přesvědčený, že čeští úředníci jsou natolik kvalifikovaní a schopní, že tuto změnu zvládnou.
PROTI:
Elektronizace veřejné správy nemá být nahlížena pravolevou optikou. Každý politik by měl mít zájem na tom, aby veřejná správa fungovala. Hledání optimálních řešení je však náročné nejen organizačně, technicky a finančně, ale především časově. Při rychlosti střídání ministrů vnitra je více než pravděpodobné, že určitý projekt budou dotvářet, upravovat a spouštět jiní ministři, než kteří stáli na jeho začátku. Proto je nutná shoda na cílech a základním směřování. Ještě důležitější je pak kontinuita těch, kteří na projektech pracují. Neustálé personální změny vedou ke zdržování klíčových projektů, včetně ohrožení jejich financování. Symbolem chaosu kombinovaného s neschopností se nepochybně stalo období Radka Johna.
V nejbližších letech není třeba vymýšlet nové projekty a plány v oblasti eGovernmentu, ale především dokončit ty rozpracované. Dokud totiž nebudou ty stávající plně fungovat, nebudou přinášet ani očekávaný užitek veřejnosti, ani úspory. Neúspěšnost každého dnes rozvíjeného projektu naopak může přinést odliv potřebného zájmu veřejnosti i snížit ochotu financovat tyto nákladné položky z veřejného rozpočtu. Jsem proto o něco opatrnější než Jan Kubice, pokud se týká možnosti úspěšného rozjezdu Základních registrů od 1. července. I proto jsem byl pro nejméně půlroční odklad. Nepochybně i při nejlepší snaze bude trvat několik let, než bude celý systém registrů plně využitelný.
Naprostou prioritou by mělo být dokončení a spuštění elektronické sbírky zákonů. Především proto, abychom občanům umožnili přehledný přístup k pravidlům, která jako politici neustále měníme a komplikujeme. Těžko totiž chtít dodržování zákonů, aniž bychom v době přijímání stovek novel a tisíců předpisů ročně umožnili všem seznámit se s nimi a především v nich jednoduše hledat.
S elektronizací veřejné správy neodmyslitelně souvisí postavení České pošty jako hlavního partnera eGovernmentu. Je nezbytné, aby se celá politická reprezentace shodla na záměrech, jak v budoucnu s tímto podnikem naložit. Nejasná koncepce a přetahování o jednotlivé vize by mohly poškodit nejen tento podnik, ale ohrozit i fungování veřejné správy. Pošta by měla zůstat státním podnikem s garancí, že nebude jako celek ani po částech privatizována. Například masivním zapojováním neprůhledného outsourcingu.
