V první chvíli tomu nešlo uvěřit: neúspěšný kandidát na ministra zahraničí Poche si ve vedení sociální demokracie prosadil ministerskou nominaci pro svého asistenta, kterého v srpnu dosadil jako náměstka ministra zahraničí
Pravda, Miroslav Poche mohl také navrhnout na tuto funkci svého řidiče nebo koně, ale i tak jde o docela bizarní návrh. Nejblíže k pravdě má ve svém hodnocení exministr zahraničí Karel Schwarzenberg, který tvrdí, že ponížení české zahraniční politiky stěží mohlo být větší: „ČSSD místo volby významné osobnosti upřednostnila zájmy pražské organizace.“
Premiér Babiš tvrdí, že respektuje nominaci ČSSD, prezident Zeman se k tomu ještě vyjádří, ale očekává se, že už nebude tak rezolutní jako ve věci Pocheho, s nímž se oba vlivní politici rozcházeli v zahraničněpolitických názorech.
Veřejnost tuhle rošádu nakonec přijme, ale pro ČSSD to bude další stupeň na cestě ke hřbitovu. Dlouhá léta nejsilnější politická strana se nachází v rozvalu a není schopna kloudné akce na svou záchranu. Dramatická volební prohra ji umrtvila a ČSSD se z této hibernace ještě nedostala. Došlo sice k výměně nejužšího vedení, ale v předsednictvu a ústředním výboru sedí stále viníci nejhoršího volebního výsledku od roku 1992.
K těm patří i pražská skupina kolem Pocheho, který chce nyní svou přízemní intrikou udělat ze svého chráněnce ministra zahraničí. Není jisté, jestli nás chce touto nominací jenom potrestat. Ale ČSSD to rozhodně body nepřinese. Před pár měsíci bylo jejím hlavním argumentem pro vstup do vlády, že tam za ČSSD musejí sedět silné osobnosti, aby veřejnost viděla, že ČSSD nejen žije, ale dokáže pro své voliče i leccos vybojovat.
Snad kromě ministra zemědělství Tomana, který prezentuje veřejnosti blízká témata – sucho či potraviny – je angažmá zbylých šéfů rezortů spíš zklamáním. Je to pořád jedna a táž skupina mládežníků, která v éře Bohuslava Sobotky prosazovala zaměření na mladší městské liberální vrstvy a zahraničněpoliticky se orientovala na upadající německou sociální demokracii.
Výsledkem bylo, že od ČSSD odešli tradiční voliči z vesnic a malých měst k Andreji Babišovi. Navíc proimigrační politika evropské levice je odmítána v jedné zemi EU za druhou. Zdá se, že namísto přehodnocení dosavadní strategie sobotkovci bez Sobotky pokračují v jednou odmítnuté cestě a hrají přitom podivné hry na ministry-neministry, jimž veřejnost stejně nerozumí.
Navzdory všemu je nutné říct: Česko potřebuje demokratickou levici a ČSSD dostane ještě jednu šanci. Nejspíš už za necelé tři týdny krátce po sečtení výsledků voleb do obecních a městských zastupitelstev a třetiny Senátu. Možná až poté socialisté pochopí, že dno může být klidně ještě níž, což je přivede ke krokům, které neudělali loni na podzim – převolit širší vedení a zavést krizový politický management. Nejspíš to bude pro tuto stranu poslední šance.
Autor je komentátorem týdeníku Reflex
