Kde brát a nekrást? Před touto otázkou stojí vládní koalice, která se dostala při přípravě státního rozpočtu na příští rok do pasti složené z plánovaných příjmů, výdajů a deficitu na straně jedné a zpomalujícího růstu HDP na straně druhé. Výrazem vládního zoufalství se stal již sněmovnou schválený daňový balíček, který má na tuto disproporci reagovat.
Neméně kontroverzním krokem je ale rovněž opatření, které prošlo zatím prvním sněmovním čtením. Jde o vládní návrh o polovinu prodlužující lhůtu, kterou má dnes stát na to, aby podnikatelům vrátil nadměrný odpočet DPH. Ze současných 30 dní se má stát nově 45 dní. Opatření se citelně dotkne více než půlmilionu podnikatelských subjektů, které jsou plátci DPH.
Ministerstvo financí obhajuje návrh tím, že je nezbytný k lepšímu zacílení kontrol, aby nedocházelo ke zbytečnému obtěžování v případech, kdy to není nezbytné. Mluví i o větším prostoru pro využití neformální komunikace a odstranění problémů bez aktivace formálních procesních institutů, jako jsou výzva či kontrola. Je fakt, že správce daně skutečně často není schopen během třiceti dnů s daňovým subjektem neformálně projednat pochybnosti. Pak dochází k různým typům daňového řízení.
Čí je to ale chyba? Správce daně často není schopen své dotazy na podnikatele formulovat tak, aby na ně dokázali efektivně odpovídat. Místo aby se stát snažil zlepšit práci finančních úřadů a postihoval úřednické lemply, přenáší břímě své neschopnosti na bedra podnikatelů. Ti, ačkoli mají na práci důležitější věci, musejí navíc do 25 dnů od ukončení zdaňovacího období spočítat a odvést daň a odeslat řádné a správně vyplněné kontrolní hlášení. Zato úředníci se všemi svými nástroji budou mít na prošetření podkladů téměř dvojnásobek času. V první řadě by si mělo ministerstvo financí zamést před vlastním prahem.
Řeči o tom, že prodloužení lhůty vlastně nakonec podnikatelům pomůže, jsou jenom pokrytectvím a demagogií. Prodloužení lhůty státu o 15 dní připraví podnikatelský sektor o 24 miliard korun. Při stávající dvouprocentní repo sazbě ČNB hodlá stát zatížit podnikatelský sektor nákladem 20 milionů korun jenom na ušlých úrocích za jedno zdaňovací období, tedy za měsíc. Pokud vezmeme v úvahu tržní úrokové sazby, bude se jednat o ušlé příjmy v řádech stovek milionů za rok.
Pravý důvod prodlužování lhůty se skrývá v tom, jaký bude mít opatření efekt z hlediska fiskální politiky vlády. Tímto účetním trikem se opticky sníží rozpočtový schodek na příští rok a o oněch dvacet čtyři miliard se naopak zvýší fiskální výhled. Co na tom, že stejně nakonec bude muset stát tyto peníze vrátit.
Těch dvacet čtyři miliard nakonec firmy někde seženou, co jim bude zbývat. Problémem je, že Babišova vláda vůbec s takovou věcí přišla a nachází v ní zalíbení. Ekonomika zpomaluje, schodek se může zvyšovat nad přijatou úroveň. Co bude bránit vládě v tom, aby příště nezvýšila lhůtu na šedesát či více dní? Otázka, kde brát a nekrást, získává jasnou odpověď. Držet podnikatelům peníze proti jejich vůli o polovinu déle, tedy de facto krást. Sorryjako.
