Česká nezaměstnanost se i v dubnu udržela na historických minimech 3,2 procenta. Již více než rok je pod německou nezaměstnaností a drží se na čele evropského žebříčku. Žádné dramatické vylepšení na pracovním trhu již ale pravděpodobně čekat nelze. Mezi nezaměstnanými už jsou prakticky pouze ti, kteří pracovat nechtějí, nebo ti, kteří kvalifikačně uvízli ve špatném sektoru mimo hlavní proud.
Registrovaná míra nezaměstnanosti, která není sezonně očištěná, může sice ještě s náběhem brigád a sezonních prací v zemědělství v průběhu léta poklesnout. I zde ale nelze čekat žádné dramatické pohyby. Přestože úřady práce hlásí rekordní počet volných míst (přes 150 tisíc), pokles počtu nezaměstnaných zvolnil a blíží se cyklickým minimům z předkrizových let.
Sečteno, podtrženo český pracovní trh jede na plný plyn a sehnat zaměstnance není pro podnikatele vůbec jednoduché. To potvrzuje i poslední průzkum centrální banky. A zajímavý je i pohled na to, koho na úřadech práce podnikatelé shánějí nejvíce. Podle dat ministerstva práce nejsou nejbolavějším místem kvalifikovaní pracovníci v IT nebo strojírenství.
Určitých profesí jako programátorů nebo svářečů je nedostatek prakticky vždy - na to jsme si již zvykli. Dnes ale nejvíc scházejí nízkokvalifikovaní zaměstnanci – na trhu jednoduše nejsou. Tedy přesněji řečeno nejsou za peníze, které se jim nabízejí.
Nejčastější hledanou pozicí v Česku jsou pomocní dělníci ve výrobě (8200 inzerátů) a montážní dělníci ve výrobě (8700 inzerátů). Nabízené mzdy v inzerátech se ovšem pohybují mezi 14 až 16 tisíci korunami hrubého – hluboko pod průměrnou mzdou. Pokud chtějí podnikatelé přesvědčit část z nezaměstnaných, aby volné pozice zaplnili, budou muset zvyšovat mzdy.
A to především těm hůře placeným pracovníkům, jejichž mzdy v krizových letech za zbytkem republiky zaostávaly. Podobný trend jsme ostatně viděli již na konci roku 2016. Průměrná mzda rostla sice „pouze“ o 3,7 procenta, mzdy nízkopříjmových pracovníků ovšem rostly daleko rychleji, a díky tomu mediánová mzda vzrostla o více než šest procent.
A letos pravděpodobně pojedeme v těchto kolejích ještě dál. I tak ale bude tempo poklesu nezaměstnanosti dál nutně zpomalovat, protože přes rostoucí mzdy jednoduše nebude z čeho brát.
To by měl být dříve nebo později signál pro ČNB k tomu, aby začala pomalu, ale jistě cvičit roli, kterou v posledních deseti letech skoro zapomněla – restriktivní roli tlumiče zchlazujícího nadměrný růst. S prvním růstem sazeb to však zatím nebude tak „horké“.
Hlavním důvodem je politika ECB, která se udržuje v chodu silnou měnovou expanzí. Pracovní trh v eurozóně až na čestnou německou výjimku má totiž na rozdíl od Česka daleko k tomu, aby generoval silnější inflační tlaky. Česká národní banka sice nemusí ECB vždy slepě následovat, těžko ovšem půjde dlouhodobě zcela proti směru udávanému evropskými centrálními bankéři ve Frankfurtu.
Autor je hlavním ekonomem Patria Finance.
Sobotka hovoří o sociálních zákonech jeho vlády:
