Stát koupí krachující OKD, dluhy ale nechce. Proto je nechá v jiné firmě. Nakolik to prospěje věřitelům, těžko říci. Pravděpodobnost, že se podaří vyrazit miliardy ze Zdeňka Bakaly, se ale limitně blíží nule.
Záchrana těžební společnosti OKD nabrala v posledních třech týdnech nebývalou rychlost a také poměrně zajímavý směr. Je jen otázka, zda se celý scénář rodil skutečně až teď, nebo ho stát spolu s insolvenčním správcem a vedením OKD připravoval už delší dobu.
OKD minulý týden podepsalo se státní firmou Prisko smlouvu, podle níž stát zaplatí za akcie OKD necelých 80 milionů korun a za to se postará o její provoz a postupný útlum. Jenže si dal podmínku. Chce firmu, v níž nebudou strašit žádné dluhy, které nárokují věřitelé z doby před vyhlášením úpadku, tedy z časů, kdy nad OKD vládla NWR a Zdeněk Bakala.
Takových dluhů insolvenční správce OKD uznal za tři miliardy korun a příslušní věřitelé mají právo dostat z nich co největší částku zpátky. Další dvě miliardy si ještě může začít nárokovat dodavatel energií Veolia Průmyslové služby.
Jak to ale udělat, aby vše, co souvisí s těžbou a může teoreticky vydělávat peníze, přešlo na stát, zatímco dluhy zůstanou v jiné firmě, které můžeme klidně říkat Staré OKD? Věřitelé se sice už dávno smířili s tím, že ze svých peněz skoro nic nedostanou, ale asi by přece jen úplně nesouhlasili s tím, aby se jejich pohledávky zkrátka jen tak pohřbily. Proto bylo potřeba najít nějaký majetek, který by se spolu s dluhy mohl jako jejich protihodnota rovněž převést do Starého OKD.
Jen pro rekapitulaci. První informaci o tom, že výběr soukromého investora ztroskotal, uvedl ministr financí Andrej Babiš 21. března. To už státní Prisko začalo s OKD jednat o podmínkách vstupu státu do těžební firmy. O šest dní později insolvenční správce zapsal do majetku OKD obří pohledávku za Zdeňkem Bakalou a NWR ve výši 24,5 miliardy korun. O tuto částku zažalovalo OKD oba bývalé majitele firmy už loni v listopadu. Jenomže soud ji ještě ani nezačal projednávat a pravděpodobnost, že by Zdeněk Bakala někdy otevřel peněženku a miliardy zaplatil, se limitně blíží nule. Vzniklo ovšem aktivum v obrovské nominální hodnotě, které v rozvaze Starého OKD hravě vyváží věřitelské pohledávky.
K němu se přidá ještě podobná pohledávka za bývalým vedením OKD ve výši 2,7 miliardy korun, kterou už OKD v majetku má. A účetně je hotovo. Těžařská společnost je oddlužená a stát se může pustit do práce, i když to jistě také nebude mít levné. Dva doly se zavřou příští rok. Další o tři roky později a těžba nejspíš zcela skončí někdy kolem roku 2023. Pokud se ceny uhlí na světových trzích natrvalo nevzpamatují, bude muset stát na útlum činnosti doplatit pěkných pár miliard korun.
Konečné slovo budou mít v červnu věřitelé, kteří tuto účetní šarádu budou muset schválit. Insolvenční správce po věřitelské schůzi minulý týden naznačoval, že by věřitelé nakonec mohli být spokojení, když se povede z Bakaly nebo manažerů nějakou tu miliardu vysoudit. Takové iluze ale věřitelské firmy určitě nemají.
Něco ale přece jen získat mohou. Pokud u ostravského krajského soudu zvednou svá věřitelská čísla a řeknou „ano“, dostanou bolestné v podobě jednoho procenta ze svých pohledávek. Nejspíš jim to bude stačit. Neboť jak pravil jeden z nich právě minulý týden na věřitelské schůzi v Ostravě: „Ti pánové, co tam sedí za OKD, už dávno ve výplatách dostali stejné peníze, které mi jejich firma dluží.“ A pak stejně třikrát hlasoval pro všechno, co celý proces posouvá do dalšího kola.
