Komentář Jana Žižky: Energetické počty nevycházejí

Černé uhlí

Černé uhlí Zdroj: profimedia.cz

Rypadlo v povrchovém hnědouhelném lomu
Větrná turbína firmy Senvion, jednoho z dodavatelů pro větrné parky ČEZ
Jaderná elektrárna Temelín
Ilustrační foto
5
Fotogalerie

Státní energetická koncepce mluví jasně: Postavíme další jaderné reaktory a budeme hojněji využívat obnovitelné zdroje. Proč se tedy v Česku tolik trápíme otázkou, jak nahradit uhlí?

Potíž je v tom, že jsme zaspali. Češi měli dlouho proti mnoha jiným zemím výhodu. Mohli si dovolit velkou část vyrobené elektřiny vyvážet. Export energie má přednosti i slabiny, alespoň je ale jasné, že země má rezervu pro případ zvýšené domácí potřeby. A může v klidu plánovat obnovu starších zdrojů.

Pilířem naší energetiky musí být jádro, prohlašují dodnes čeští politici. Jenže už teď je jasné, že kvůli opakovaným odkladům je plánované datum spuštění prvního nového reaktoru v roce 2036 přinejmenším hodně optimistické.

A poslední analýzy potvrzují, že se můžeme už ve třicátých letech potýkat s nedostatkem energetických zdrojů.

Odchod od uhlí se v Česku postupně stává realitou a paradoxně může být vzhledem k přísnějším ekologickým normám, vyšším cenám emisních povolenek a vytěžení zásob suroviny rychlejší, než by si někteří členové vládní uhelné komise přáli. Tématem se podobně jako v jiných zemích mohou stát „kapacitní platby“ za to, že provozovatelé uhelných zdrojů své elektrárny úplně nezavřou, ale budou v pohotovosti pro případ nestabilních dodávek elektřiny.

Pokud jsme optimisty, můžeme věřit, že jádro zůstane dlouhodobým pilířem energetiky. Záleží na tom, jaká bude ochota nejenom této, ale i příštích vlád pohnout se stavbou nových reaktorů.

Z hlediska potřeby obměny stávajících energetických zdrojů v příštích dvaceti letech nás ale jádro nespasí. A to ještě pomíjíme reálnou hrozbu, že se nepodaří prodloužit životnost starých jaderných bloků v Dukovanech za horizont poloviny třicátých let.

Vládní klimaticko-energetický plán možná podceňuje budoucí potenciál solárních panelů, ale počítat s tím, že by v našich geografických podmínkách mohly být řešením pro třicátá léta pouze obnovitelné zdroje, by bylo šílenství.

Pokud se nyní v Česku hádáme hlavně o uhlí, jádru a o obnovitelných zdrojích, vypadá to, že už bohužel řešíme energetickou kvadraturu kruhu. Minimálně právě z pohledu potenciálně chybějícího výkonu ve třicátých letech.

Může se ukázat, že jedinou realistickou variantou bude dovážený zemní plyn – stejně jako v Německu. Navzdory všem pochybnostem ohledně zvýšené závislosti na importu plynu platí, že plynové elektrárny je možné v případě nouze postavit rychleji než jaderné.

Autor je spolupracovník redakce