Komentář Jana Žižky: Ropná skvrna na glóbu

Satelitní snímky útoku na ropná zařízení v Saúdské Arábii.

Satelitní snímky útoku na ropná zařízení v Saúdské Arábii. Zdroj: ČTK

Hořící ropná zařízení Abkajk a Churajs v Saúdské Arábii
Hořící ropná zařízení Abkajk a Churajs v Saúdské Arábii
Hořící ropná zařízení Abkajk a Churajs v Saúdské Arábii
Satelitní snímky útoku na ropná zařízení v Saúdské Arábii.
Ceny ropy jsou nejvyšší za čtyři měsíce.
14
Fotogalerie

Saúdská Arábie a Írán společně vyhlašují embargo na vývoz ropy do USA a zasahují Ameriku na citlivém místě. Ceny strategické suroviny stoupají a členové kartelu OPEC ukazují svou ekonomickou i geopolitickou sílu. Blouznění šílence? Ne, realita z doby takzvaného prvního ropného šoku v roce 1973.

A realita dnešní? Saúdská Arábie a Írán jsou nesmiřitelnými nepřáteli, OPEC oslabují vnitřní rozpory a Amerika je v mnohem silnějším postavení i vzhledem k vlastní těžbě surovin z břidlic. Útok na saúdská ropná zařízení je šokem především pro samotný Blízký východ, už tak zmítaný mnoha válečnými konflikty. Svět je na podobné krizové okamžiky mnohem lépe připraven. Jednotlivé země včetně USA mají velké strategické zásoby surovin a díky energeticky úspornějším technologiím i alternativním zdrojům je světová ekonomika vůči dočasným výpadkům dodávek ropy výrazně odolnější.

Pokud by šlo o ojedinělý útok, je jen otázkou času, než se z něj světové trhy zcela zotaví. Potíž je, že na Blízkém východě si nikdo není jistý, co bude zítra. Nálet na ropná pole to všem důrazně připomněl. A ukazuje se, že ani Saúdská Arábie, tamní největší producent ropy, se nemůže cítit bezpečně – i kvůli svému zapojení do lokálních konfliktů. Saúdové si navíc v minulosti dobře uvědomili, že útěchou pro ně nemohou být příliš vysoké ceny ropy. Ty nejen tlačí svět k hledání alternativ, ale také povzbuzují konkurenty k těžbě v hůře dostupných oblastech.

Větší stabilitě na Blízkém východě nepomáhají ani postoje okolního světa. Amerika se může cítit jistější než v roce 1973, ale její „houpačková“ politika vůči Blízkému východu se jako příspěvek ke stabilitě nejeví. Nejdříve se prezident Obama připojuje k dohodě s Íránem, jeho nástupce Trump ji posléze odmítá, a naopak posiluje spojenectví se Saúdy.

Zatím nevíme, co bude po útoku na ropná zařízení následovat. Můžeme spekulovat, jak zareagují Saúdové, jak Američané, jestli se budou podobné incidenty opakovat a zda přerostou ve větší konfrontaci. Schopnost zemí Blízkého východu tlačit na okolní svět klesla, ale dopady tamních konfliktů na světovou ekonomiku, a zvláště na bezpečnost mohou být hrozivé. Blízkovýchodní „ropná skvrna“ na mapě světa může být dalším faktorem, který posílí hospodářskou nejistotu – dnes spojenou hlavně s obchodními válkami. Do cen ropy se nejspíš výrazněji promítne to, čemu finančníci říkají „geopolitické riziko“. Nemluvě o hrozbě další radikalizace části obyvatel a živné půdě pro terorismus.