Komentář Lenky Szántó: Pohlazení a facka v jednom

Jeruzalém

Jeruzalém Zdroj: ČTK

Jeruzalém
Jeruzalém
Jeruzalém
Jeruzalém
Jeruzalém
15
Fotogalerie

Téměř 70 let se kolem problematiky hlavního města Izraele našlapovalo v diplomatických kruzích po špičkách. Od roku 1947, potažmo od vzniku státu Izrael měl být Jeruzalém po deset let pod mezinárodní správou OSN. Co bude dál, se ale nikdy nevyjednalo. Město nikdy nemohlo být uznáno hlavním městem Izraele, neboť jeho východní část obývaná Palestinci byla přislíbena tamní samosprávě jako hlavní město případného palestinského státu. Od šestidenní války v roce 1967 jej nicméně židovský stát ovládá celý včetně arabských částí.

Vidina státní hranice mezi Izraelem a Palestinou vinoucí se starobylým městem v těsné blízkosti svatých míst judaismu i islámu byla odjakživa úhelným kamenem izraelsko-palestinského konfliktu. I proto Palestinci dodnes nemají stát, i proto Izrael dosud neměl oficiálně uznané hlavní město. Nyní přichází prezident USA s oficiálním uznáním Jeruzaléma jako izraelské metropole a s plány na přesun ambasády USA z Tel Avivu do svatého města.

Pro Izraelce nepřichází prezident Trump s nijak překvapivou myšlenkou. Každý Izraelec ví, že v Jeruzalémě má sídlo prezident, vláda, parlament i hlavní státní instituce. Každý Izraelec se ve škole učil, že před třemi tisíci lety za vlády krále Davida se Jeruzalém stal hlavním městem židovského království. Na jeho odkazu stavějí Izraelci i svou moderní státnost. Proto třeba v roce 1980 přijal Kneset „Jeruzalémský zákon“, který výslovně prohlašuje celý Jeruzalém za hlavní město Izraele a sídlo všech institucí.

Mezinárodní komunita ale reagovala ostře: OSN prohlásila zákon za neplatný a vyzvala členské státy, které ještě neměly své ambasády v Tel Avivu, aby je tam z Jeruzaléma přesunuly. Nebylo to zdaleka naposledy, co izraelský nárok na Jeruzalém dostal na mezinárodním poli pořádný políček. Trumpův krok je tedy Izraelci vítán – sice verbalizuje pro ně dávno zjevné pravdy, ale představuje útěchu.

Gestem opačného významu je Trumpův výrok pro Palestince. I pro ně je Al Quds hlavním městem. Haram as-Šaríf, prostranství na Chrámové hoře se Skalním dómem a mešitou Al-Aksá, je třetí nejsvětější místo islámu. Ale především: pro Palestince, kteří vlastní stát zatím nemají, znamená slíbený východní Jeruzalém naději, že ho někdy mít budou.

A tuhle naději, tak důležitou alespoň pro iluzi, že nějaký mírový proces mezi Izraelem a Palestinou probíhá, teď prezident Trump Palestincům bere. Čímž jednak rozlítí celý arabský svět a také nejspíš nevratně zboří onu iluzi, pro všechny tolik pohodlnou.

Teď bude třeba čelit faktům: že mírový proces neexistuje, že mezinárodní instituce si nevědí rady, že dvoustátní řešení už zřejmě před lety přestalo být reálné, že oba národy mají na Jeruzalém legitimní nárok a nadále v něm oba budou chtít žít. Přesun americké ambasády tyto problémy neřeší, ale upozorňuje na ně. Krátkodobě určitě přilije olej do stále žhavého konfliktu.

Autorka je novinářka žijící v Izraeli