Vláda, která bude u moci v následujícím funkčním období, pozná pád. Když ne svůj vlastní, tak alespoň pád ekonomiky. A i když to patrně nebude pád přímo do recese, zcela jistě půjde o pád současné dynamiky jak ekonomického růstu, tak růstu mezd. Letos ještě bude hej, růst by měl dosáhnout 4,2 procenta. V roce 2020, teoreticky v posledním roce před dalšími volbami, už však nebude ani poloviční.
Projeví se navíc psychologický efekt, takže i když ekonomika nebude v recesi, lidé nelibě ponesou konec současného bujarého večírku. Ten se sice protáhne ještě do roku 2018, ale poté hýřivá nálada postupně opadne.
Pro jakoukoli příští vládu z toho plyne jedno. Už se nepoveze na vlně cyklického rozmachu jako končící garnitura Sobotkova. Nebude se opakovat mimořádná souhra cyklického globálního oživení, dramatického poklesu cen ropy, extrémně uvolněných měnových podmínek, a ještě navíc uměle oslabované koruny.
V oblasti veřejných financí vláda nebude moci – jako vláda Sobotkova – využít Kalouskovu rezervu čili peníze vypůjčené „do foroty“ pro případ zhoršení průběhu světové finanční krize. Útlum postihne i poptávku po automobilech. Skončila kompenzační obměna vozových parků po hubených letech krize a nákupy pozdržené kvůli krizi už proběhly.
Nadcházející vláda tedy bude nutně čelit určitému zklamání Čechů, i kdyby byla sebekompetentnější. Protože i kdyby se nějak podařilo udržet bujarou dynamiku růstu po celé čtyři roky, lidé si na ni zvyknou, takže nebude mít tak blahodárný dopad na jejich mysl. Lidská mysl je totiž prevít.
Na jakýkoli finanční výnos si nakonec zvykne, pokud se neustále nezvyšuje. Kdo bude každý týden v roce vyhrávat v loterii milion korun, ve druhé polovině roku už to pro něj bude „normálka“.
Zejména pro politické strany, které jsou na vzestupu popularity, tedy ODS, Piráty a STAN, není tudíž rozumné jít do koalice s hnutím ANO. Je pro ně lepší zůstat v opozici a před příštími volbami přičíst zklamání voličů nekompetenci vlády. Okamurova SPD je v poněkud jiné situaci. Těží ze současného strachu z migrace. Ten však během čtyř let může polevit a SPD ztratí stěžejní téma. Z jejího hlediska tedy dává ochota jít s ANO do vlády už teď smysl.
Strany, které prožívají pokles popularity, tedy ČSSD, TOP 09 a KSČM, se mohou buď „obětovat“, ale zároveň být další čtyři roky – nejspíš poslední parlamentní – na politickém výsluní. Anebo se mohou v opozici pokusit o konsolidaci. Pro KDU-ČSL – s tradičně loajálním voličským tvrdým jádrem – může platit, že co přežila jednou, přežije i podruhé. Pokud české politické strany vsadí na clintonovský poznatek, že úspěch či neúspěch u voleb je nakonec hlavně o ekonomické situaci voličů, do koalice s ANO se určitě hnát nebudou ani v dalším kole vyjednávání.
Autor je hlavním ekonomem společnosti Cyrrus
