Je pochopitelné, že v povolební době se dělá velké politikum i ze zasedacího pořádku ve sněmovně. Proto je záhadou, proč skutečné politikum, tedy zákon o státním rozpočtu na příští rok, zřejmě míří v nové sněmovně k hladkému schválení.
Rozpočet má přislíbenou podporu stran dosavadní vládní koalice, která má ve sněmovně většinu 103 hlasů, a nedá se vyloučit, že se nakonec přidá ještě někdo další. Zřejmě málokterý z politiků se ale zamýšlí nad politickým rozměrem rozpočtu jako celku. Rozpočet na rok 2018 je dílem koaliční vlády pod vedením Bohuslava Sobotky. V tomto směru by samozřejmě bylo poněkud dětinské, pokud by se proti němu socialisté nebo lidovci postavili. Jenže to je jen jedna strana mince.
Na druhé straně hladké schválení rozpočtu nakonec nebude ničím jiným než dalším úspěchem, který si v povolebních jednáních připíše Andrej Babiš. Jestliže šéf ANO dokázal úspěšně prodávat cizí zásluhy jako své vlastní z pozice juniorního koaličního partnera, tím jednodušší to pro něj bude v postavení sněmovního hegemona. Naděje, že lidovci nebo socialisté sklidí za rozpočet ovace a vylepší si svou bídnou politickou karmu, je mizivá. Za státotvorného bude zase Babiš.
Za takové konstelace by si proto KDU-ČSL, ČSSD, ale i další demokratické strany mohly dovolit kacířskou úvahu, zda schválení rozpočtu přece jen něčím nepodmínit. Třeba tím, že hnutí ANO vydá svého šéfa k trestnímu stíhání, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost. Když se Babiš ohání v případě Čapího hnízda „novou situací“ ve sněmovně, proč by se nová situace nemohla týkat i rozpočtu?
Případně mohou demokraté uvážit, zda svůj šprajc nepojmout jako symbolický protest proti tomu, co Babiš po volbách předvádí. Proti tomu, že pustil komunisty do dvou klíčových sněmovních výborů. Proti tomu, že bezpečnostní výbor vede bojovník s chemtrails a ilumináty. Proti tomu, že jeho stranický šéf otevřeně vyhrožující zrušením svobody vyznání je místopředsedou sněmovny.
Jistě by proti tomuto postupu bylo možné leccos namítnout. Je tu hrozba rozpočtového provizoria. Připustit jej je poněkud neodpovědné. Nicméně ekonomové se vesměs shodují, že pokud by netrvalo příliš dlouho, česká ekonomika by jej v současné kondici hravě přežila. Takže tahle dětinskost by se mohla odehrát bez vážných makroekonomických dopadů, takříkajíc v mezích zákona.
Druhou námitkou je, že Babiš by se mohl bez ohledu na požadavky opět opřít o hlasovací koalici s KSČM a SPD. To je možná pravda, i když ani komunisté, ani okamurovci v tuto chvíli láskou k návrhu rozpočtu nehoří. Ale i kdyby si to rozmysleli, aspoň by se definitivně ukázalo, kdo je kdo. Podmíněná podpora rozpočtu by každopádně Babišovi v jeho cestě za totální mocí trochu zkomplikovala život. Nicméně k tomu se demokraté zjevně nechystají.
