Komentář Martina Čabana: Senátoři jsou rebelové s příčinou

Senátoři ČSSD vědí, co dělají. Jejich středeční vystoupení namířené ostře proti vstupu ČSSD do vlády s Andrejem Babišem v čele nebylo zase tak překvapivé. I předseda horní parlamentní komory Milan Štěch těsně po stranickém sjezdu v rozhovoru pro deník E15 zdůrazňoval, že jestli se mají socialisté vrátit k rozhovorům s ANO, tak jedině bez Babiše. V předsednictvu strany nakonec těsně zvítězil jiný názor a začalo se znovu jednat i s Babišem.

Že se senátoři ozvali několik hodin před důležitým večerním jednáním s babišovci, je z formálního hlediska poněkud neloajální vůči šéfovi strany Janu Hamáčkovi a vůči kolektivnímu rozhodnutí předsednictva. Ale vnitřní logiku to má.

Senátorský klub ČSSD má v tuto chvíli 24 členů. Třináct těchto křesel bude na podzim ve hře. Mimochodem včetně křesla předsedy senátorského klubu ČSSD Petra Víchy či místopředsedy Radka Martínka.

Jakkoli lze vyjednávání socialistů s babišovci obhajovat argumenty o potřebě držet co nejdál od moci radikály z Okamurovy SPD, žádné nadšení z vyhlídek na koaliční vládu nepanuje ani mezi členy strany, ani mezi voliči. Strana je rozdělená a stávající senátoři mají blíže k té části sociální demokracie, která se koaliční spolupráce s Babišem obává.

Navíc pozice ČSSD se komplikuje každým okamžikem. V úterním rozhovoru pro televizi Nova prohlásil prezident Miloš Zeman, že politik by měl odstupovat z funkce až ve chvíli, kdy je pravomocně odsouzený.

Je to pozoruhodný posun v uvažování politika, který sám mnohokrát hovořil o principu presumpce viny pro veřejné činitele.

Zeman se sám na sklonku devadesátých let jako premiér bez řečí zbavil vlastního ministra financí Iva Svobody, jakmile na něm ulpěl stín podezření kvůli tunelování podniku Liberta. V posledních letech se zase Zeman bez ohledu na presumpci neviny ostře vyjadřoval na adresu Davida Ratha či Zdeňka Bakaly, který dokonce nebyl ani nikdy z ničeho obviněn.

Ale nešťastný Zemanův selektivní přístup k posuzování viny a neviny je beztak především signálem, že hlavě státu vadí trestní stíhání premiéra v demisi stejně málo jako premiérovi samému. A že v této věci je prezidentova podpora Babišovi neotřesitelná. Sociálním demokratům naopak stíhání premiéra vadí, což je šlechtí.

Jenže senátoři mají zjevně pocit, že ve volební kampani, která začne už za pár týdnů, budou hodně těžko vysvětlovat svým voličům, proč v takovém případě hledají složité cestičky, jak vlézt s trestně stíhaným premiérem do vlády.

Druhou možností je, že senátoři, ale už i někteří poslanci mají signály z členské základny, že v případném stranickém referendu vstup do vlády beztak neprojde. A chtějí se pro jistotu postavit rovnou na vítěznou stranu.

Šéf strany Hamáček je v prekérní situaci. Od předsednictva má mandát jednat, k němuž se ovšem veřejně nehlásí prakticky nikdo jiný než on a Jiří Zimola. Je těžké jednat za stranu, která sama neví, co vlastně chce.