Politická strana je uskupení lidí vytvořené za účelem uchopení a vykonávání moci. Tahle definice se nachází vždy někde na prvních stránkách politologických příruček. V případě hroutící se koalice lidovců a Starostů se ovšem zdá, že její aktéři první stránky bohorovně přeskočili. Vrhli se rovnou do dalších kapitol k věcem, jako jsou metody přepočtu hlasů na mandáty, teorie koaliční spolupráce, chování voličů, budování image a volebních příběhů. Všechno je to hezké a zajímavé, ale bez důrazu na prvotní fundament je to na houby.
Lidovci se na začátek učebnic vrátili jako první. A vyhodnotili situaci tak, že projekt, kolem kterého mohl být zajímavý příběh a mohl dobře zafungovat při přepočítávání volebních výsledků na mandáty, selhává právě v onom prvotním účelu. Že totiž všechny ty zajímavé atributy ohrožují to, kvůli čemu se to celé dělá – ohrožují uchopení moci. Teď už je úplně jedno, co si o tomto hodnocení myslíme, jestli bylo rozumné, předčasné, zrádné, realistické. Padlo.
Důležité nyní je, co udělají Starostové. A to záleží na dvojí úvaze. Ta první je, zda chtějí udržet to, co obdivuhodně vystavěl jejich předseda Petr Gazdík, který dokázal z ideově amorfního uskupení lokálních politiků udělat relevantní celostátní politickou sílu. Mohou se rozhodnout, že už to stačilo a je čas vrátit hnutí ke kořenům a celostátní politiku nechat etablovaným stranám. Z toho logicky vyplyne buď úplná rezignace na sněmovní volby, anebo samostatná kandidatura.
Při ní hnutí asi překročí hranici 1,5 procenta hlasů, čímž si vyslouží státní příspěvek za hlasy. To bude pár milionů, které se budou hodit na kampaň do komunálních voleb v příštím roce.
Pokud se ale hnutí STAN rozhodne udržet na celostátní politické mapě, je nutné, aby se jeho šéfové tak jako lidovci vrátili na první stránky učebnic. Když to udělají, mohou dospět k jedinému závěru – k uchopení moci vede jen přijetí spolupráce, kterou jim lidovci nabídli.
Na jedné misce vah leží právě moc, účast ve sněmovně, navíc za podmínek, které jsou velmi solidní. Na druhé misce neleží nic hmotného. Jen příběhy. Silné příběhy – o odvaze, o zdánlivě bezešvém spojenectví, které se rozpadlo za jeden večer. Ale pořád jenom příběhy. A také ega posílená úspěchem v krajských volbách. Jenom příběhy a ega ale moc nezaručí. To dokáže jen jasná vůle moc získat, od níž se odvíjí vše ostatní. Vůle chovat se jako politická strana.
Před Starosty leží na stříbrném podnosu třeba malý, ale nezanedbatelný podíl na celostátní moci. Je teď dokonce ještě dostupnější než před lidoveckou otočkou. Pokud se rozhodnou jej nechat ležet, velmi rád se jejich podílu chopí někdo jiný.
A protože o tom vydal celou knihu, dobře už víme, jak s ním hodlá naložit. Hezká vyhlídka to není, proto by Starostové měli překousnout svou zcela pochopitelnou uraženou ješitnost a přečíst učebnice ještě jednou, tentokrát od začátku
