Komentář Martina Lobotky: Tajuplná inflace

V rámci celkové inflace jsou dominantní dvě kategorie – potraviny a nealkoholické nápoje. První z uvedených přispěla k růstu celkové cenové hladiny v rozsahu 0,6 p. b., alkohol a tabák pak dokonce 0,8 p. b.

V rámci celkové inflace jsou dominantní dvě kategorie – potraviny a nealkoholické nápoje. První z uvedených přispěla k růstu celkové cenové hladiny v rozsahu 0,6 p. b., alkohol a tabák pak dokonce 0,8 p. b. Zdroj: Foto Aha! – M. Sekanina

Česká národní banka
Česká národní banka
Česká národní banka
4
Fotogalerie

Česká inflace je na první pohled velkou záhadou. Půl roku po propuknutí pandemie, po bezprecedentním propadu ekonomiky v první polovině roku a s jen polovičatým (a kvůli právě probíhající druhé vlně, která je s tou jarní nesrovnatelná, určitě jen chvilkovým) oživením by člověk čekal, že bude inflace koketovat s nulou. 

Tak to je i u našeho dominantního obchodního partnera: v eurozóně je celková inflace záporná (−0,3 procenta) a jádrová je na historickém minimu (+0,2 procenta). Celková inflace v České republice dle právě zveřejněných dat dosáhla v říjnu 2,9 procenta, jádrová se dokonce dále tvrdošíjně drží na dohled čtyřprocentní hranice. Obrázek tedy nemůže být rozdílnější.

Finanční trhy začaly v posledních týdnech dokonce očekávat za půl roku o něco vyšší sazby mezibankovního trhu, tedy utažení měnové politiky ČNB.

Co se to s českou inflací děje?

Je období vyšších sazeb ČNB skutečně tak blízko? Pro odpovědi je důležité podívat se na strukturu inflace. V rámci celkové inflace jsou dominantní dvě kategorie – potraviny a nealkoholické nápoje. První z uvedených přispěla k růstu celkové cenové hladiny v rozsahu 0,6 p. b., alkohol a tabák pak dokonce 0,8 p. b. Jinými slovy, kdyby ceny v těchto dvou kategoriích stagnovaly, byla by celková inflace 1,5 procenta, nikoliv skoro 3 procenta.

Celkem překvapivě vysoký je příspěvek kategorií stravování a ubytování (0,3 p. b.), naopak příspěvek kategorie bydlení (plus voda, energie a paliva) je i díky poklesu nájemného mnohem nižší než před rokem. Zatímco v říjnu 2019 byl tento cenový okruh dominantní (příspěvek 1,3 p. b. z celkové tehdejší inflace 2,7 procenta), v říjnu letošního roku byl jeho příspěvek už jen 0,4 p. b.

Vysoká inflace však nyní není jen českým fenoménem – i v okolních zemích regionu je inflace nad cílem centrálních bank. Celková inflace v Polsku je nad třemi procenty, jádrová je dokonce nad čtyřprocentní hranicí, v Maďarsku jsou pak tyto ukazatele na 3,4 procenta, respektive na třech procentech.

Společným jmenovatelem vysoké inflace v regionu střední a východní Evropy je slabost lokálních měn: koruna, forint i zlotý dostaly v posledním půlroce výprask, po němž se koruna vůči euru přehoupla přes 27, maďarský forint se dokonce dostal proti euru na historické minimum. Uškodily jim totiž jak agresivní snížení sazeb centrální banky (reálné sazby jsou ve všech těchto zemích záporné, mnohdy výrazně), tak skrze zvýšenou nejistotu samozřejmě pandemie samotná.

Česká inflace však začne již brzy klesat. Zaprvé, fiskální pomoc ekonomice bude nyní menší než na jaře, což se projeví na růstu nezaměstnanosti. Ten se doposud nedostavil, a to jenom z důvodu, že stát v první vlně podpořil ekonomiku obří fiskální injekcí. Vzhledem k rozpočtové realitě a k možnostem dalších vln to ale nyní určitě tak štědré není – a nebude. Zadruhé, i pomoc centrální banky bude menší – sazby jsou na nule, kvantitativní uvolnění nedává v Česku smysl, ČNB klesající inflace nevadí. Zatřetí koruna vyhnaná na slabé úrovně pandemií se ještě letos vrátí ke kurzu 26 korun, což sníží inflaci dováženou; tento kanál bude umocněn nízkou inflací v eurozóně, ze které si dezinflační tlaky postupně dovezeme.

Inflace tak v příštím roce rychle zamíří pod dvě procenta a dostane se na spodní hranici cílovaného pásma, což rozhodně vylučuje trojí zvýšení sazeb, které maluje listopadová prognóza ČNB.

Autor je hlavní analytik Conseq