Objevuje se to znovu a znovu. Vznáší se to ve vzduchu i v myslích řady idealistů. Idea spojení opozičních stran – zjednodušeně označovaných za „demokratické“ – do jakéhosi užšího celku. Zatím naposledy ji formulovali o víkendu aktivisté z Milionu chvilek pro demokracii. Je dobré si uvědomit, že to nejen není reálné, ale mohlo by to nakonec napáchat více škody než užitku. Ať už by šlo o volební koalici, nebo rovnou o splývání stran.
Má to být cesta, jak porazit Andreje Babiše. Přitom právě jemu to může nahrát. Od svého vstupu do politiky se snaží navodit představu, že politika je v jiráskovské situaci „já proti všem“. Užší spolčení hlavních politických konkurentů by takovému obrázku jen dodalo na síle.
Pro úzkou spolupráci, či dokonce sloučení opozičních stran se většinou uvádějí dva argumenty, které mají společného jmenovatele – tříštění hlasů. Vzhledem k pravidlům přepočítávání hlasů ve volbách modifikovanou d’Hondtovou metodou získává desetiprocentní uskupení více mandátů než dvě pětiprocentní. Druhým argumentem je, že spolupracující či propojené strany by neplýtvaly energií na vzájemné útoky.
První argument dává matematický smysl. Nikde ovšem není psáno, že jakési „spojené síly pro republiku“ by dostaly stejně hlasů jako jednotlivé strany dohromady, nebo dokonce víc. Výsledek může být klidně opačný, čímž by se slučovací efekt mohl i vyrušit. A potlačení vzájemných útoků lze docílit i jinak než formálním spojováním.
Hlavní námitka je ale obsahová. Už i mezi čtveřicí stran, které k sobě mají zdánlivě nejblíže – tedy ODS, KDU-ČSL, STAN a TOP 09 – panují v mnoha věcech velké názorové rozdíly. A to nemluvíme o Pirátech. Odpor proti Babišovi může být tmelem, ale jen velmi povrchovým. Co až dojde na otázky týkající se míry evropské integrace nebo homosexuálních sňatků? Případně daňových úlev pro ty či ony skupiny nebo různých zelených témat? Často by jednotlivé opoziční strany snáze hledaly programové průniky s hnutím ANO než mezi sebou navzájem.
Mnohem účinnější by pro opozici bylo rozleptat nadvládu Andreje Babiše na několika frontách – ať už levicovými, či pravicovými recepty. Přesvědčit voliče, že není jen jedna cesta, ta Babišova. Že existují programové alternativy. Ty jistě mohou být sloučeny do několika proudů, přílišná roztříštěnost je na škodu. Pokud spojovat síly, tak u konkrétních témat – jako při volbě orgánů Poslanecké sněmovny nebo při pietních událostech, jako bylo víkendové kladení věnce u hrobu Václava Havla. Jinak se může stát, že pevně spojené, ale programově nečitelné opozici vypálí rybník někdo jiný.
