Předseda Senátu Jaroslav Kubera si nerozmyslel cestu na Tchaj-wan a prezident Miloš Zeman si rozmyslel své dosavadní přátelství s dotyčným. Šéf horní parlamentní komory totiž svým záměrem poškozuje „národní, v daném případě ekonomické zájmy ČR“, prohlásil prezident. Ono poškozování má spočívat v tom, že se na nás nazlobí Čína, která ostrov považuje za svoji provincii. A tento hněv se prý zhmotní ve zhoršení ekonomických vztahů České republiky s miliardovou velmocí.
Kdyby nešlo o dva ústavně nejvýše postavené činitele, bylo by to spíše humorné. Jenže tady jde o víc, než jen o zahraničně-politické rozmary dvou politických matadorů.
Jednak je tu rovina ekonomická. Obrat zahraničního obchodu s pevninskou Čínou je mnohanásobně vyšší než s Tchaj-wanem. Navíc s výrazně záporným saldem - čínský dovoz je víc než desetkrát větší než český vývoz (aktuální data za první devět měsíců roku 2019 - zde). Ale pak je tu hledisko zahraničních investic v ČR. A zde naopak podobně výrazně válcuje Tchaj-wan pevninskou Čínu.
Dále je tu ovšem rozměr, řekněme, morálně-politický. Pevninská Čína je sice mnohem lidnatější a mocnější země, ovšem stále s autoritářským režimem. Na Tchaj-wanu, který de facto funguje jako samostatný stát, naopak mají demokracii a velikostí svojí populace (přes 23 mil.) je nám bližší. Což samozřejmě neznamená, že se musíme obracet k Číně zády.
Na postoji šéfa Senátu je sympatické, že se rozhodl na Tchaj-wan jet a ze svého záměru neuhnul ani po následné kritice z Hradu a dalších míst. A je samozřejmě vtipné, jak ještě nedávno byl po jednom televizním vystoupení nálepkován jako obhájce čínského útlaku a skoro označován za agenta Pekingu (případně Moskvy). Tedy než na recepci tchajwanského zastoupení v Praze vzápětí pronesl projev na obranu ostrova.
Bylo by ale lepší, kdyby postoje alespoň nejvyšších vládních činitelů v klíčových otázkách zahraniční politiky byly sjednoceny či se aspoň držely nějaké dlouhodobé linie. Je něco jiného, když do Tchaj-peje jede primátor nějakého partnerského města a pokud se tam vydává šéf Senátu. Což se ale obdobně týká i některých až téměř úlisných kroků vůči Pekingu, včetně těch prezidentových.
Po prezidentu Zemanovi se proti záměru Jaroslava Kubery ozval i premiér Andrej Babiš, který se zatím držel spíše zkrátka. Neboli, je to trošku jako s rozpočítáváním – jeden Čína, druhý Tchaj-wan, třetí… Třeba je to originální přístup v zahraniční politice, kterým nám selektivně zajistí přátelství u obou soků. Podobně jako tomu kdysi bylo u Izraelců i Palestinců. Anebo jen budeme za zemi, která vlastně neví, co chce.
