Komentář Petra Peška: Veřejné auditní tajemství

Evropská komise

Evropská komise Zdroj: profimedia.cz

Premiér Andrej Babiš na jednání Poslanecké sněmovny
Premiér Andrej Babiš na jednání Poslanecké sněmovny
Premiér Andrej Babiš na jednání Poslanecké sněmovny
Agrofert
Kostelecké uzeniny patřící do Agrofertu (ilustrační foto)
6
Fotogalerie

V Čechách se všechno vykecá. Lakonické konstatování, které je připisováno již nežijícímu Jiřímu Dienstbierovi staršímu (a které zpopularizoval Miloš Zeman), se naplnilo i v případě bruselského auditu dotací pro Agrofert. Nejdřív se v médiích začaly objevovat hlavní závěry, posléze výňatky a nyní i celé verze auditní zprávy. O to komičtěji pak vyznívají politické dohady, zda a co je vlastně možné z bruselského raportu zveřejnit.

Jen namátkou: ministryně Dostálová nechtěla zveřejnit nic s vysvětlením, že zpráva je důvěrná a ona se musí zeptat v Bruselu. Pražský primátor Hřib chtěl zveřejnit vše… ale nakonec od toho ustoupil s podobným zdůvodněním. Premiér Babiš – jehož se audit pochopitelně „vůbec netýká“ – ke zveřejnění pobízel radnici pražské metropole. A když se kompletní zpráva objevila v médiích, dohadovali se poslanci, kdo co čte a nečte. A jestli to vlastně je zveřejnění, nebo ne. A pro korektnost – podle jednoho z eurokomisařů prý bude zveřejnění možné až někdy v druhé polovině příštího roku.

Člověk nemusí být fanatikem transparentnosti, některé dokumenty včetně těch, které se týkají veřejné správy, mají zůstat přístupné jen okruhu zainteresovaných. Což ovšem není případ takto politicky důležitého závěru, jakým bruselský audit týkající se premiéra země je. A pokud tomu nějaká pravidla brání, mají se i vládní politici snažit o jejich naplnění tak, aby to zveřejnění umožnilo. A ne se pouze vymlouvat, proč to nejde.

I když ono to tajnůstkaření může být i výhodné. Je pohodlnější vést debatu o tom, zda zveřejnit či nikoliv, než probírat nepříjemný obsah zprávy. Tedy toho, zda a jak premiér skutečně svoji „bývalou“ firmu ovládá, jestli využívá či zneužívá své pozice v exekutivě a jaký z toho má prospěch. A o kolik stamilionů kvůli tomu Česko přijde. (více o auditu například zde)

Tuto taktiku ale nabourává výše zmíněné konstatování o tom, jak je v české kotlině prakticky nemožné udržet něco pod pokličkou. V tomto případě ku prospěchu věci.