Na Slovensku zavraždili novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyni. Kuciak se věnoval investigativní novinařině, lovil hospodářské delikty ve vodách spojených s vysokou politikou. Podle vyjádření slovenského policejního prezidenta je nejpravděpodobnější variantou, že vražda souvisí s Kuciakovou novinářskou prací. Jak daleko je z Prahy do obce Veľká Mača u Trnavy, kde oběti v neděli našli? Po silnici je to přesně 393 kilometrů, autem jste tam za čtyři hodiny. Z Pražského hradu, kde sídlí prezident, co by novináře nejraději „likvidýroval“, je tam ovšem mentálně ještě daleko blíž.
My samozřejmě můžeme předstírat, že Miloš Zeman nic takového nikdy neřekl. Nebo že to byl jen jeden z hloupých vtipů, kterým hlava státu říká bonmoty. Můžeme se tvářit, že prezident ve funkci nikdy nemával replikou samopalu s nápisem „Na novináře“. Že o nich jeho mluvčí nepíše, že jsou póvl a hnůj.
Nemůžeme se ale tvářit, že věci nemají společného jmenovatele. Otevírání stavidel nenávisti, tolerance vůči nepřijatelným výrokům, zahrávání si s démony, které je obtížné krotit, když už jsou jednou vypuštěni.
Příkladů najdeme v evropských dějinách dlouhou řadu. Proto je smutné, když takové nálady rostou v nevzdělané společnosti, ale je naprosto tragické a neodpustitelné, když se na jejich rozdmýchávání podílejí ti, kdo mají masy svým příkladem vést.
My vlastně ani nevíme, co Miloš Zeman svým výrokem o likvidování novinářů myslel. Nikdy ho nevysvětlil. Ruský prezident mu tehdy oponoval: Ne likvidovat, jen redukovat. Třeba oba státníci nemysleli hned vraždit. Stačí pozavírat.
Nebo uvrhnout do existenčních obtíží, aby dali pokoj. Teď tu tedy máme vraždu. Je omyl myslet si, že ji mají jen na Slovensku. Že se nás nedotýká. Nepřátelé Jána Kuciaka jsou stejní na obou stranách hranice. A jsou to nepřátelé nás všech, dokonce i těch, kdo tleskají zdánlivě nesouvisejícím výrokům českého prezidenta. Ostatně stejně nebo hodně podobně jako on se vyjadřuje i slovenský premiér Robert Fico. Namátkou třeba „novináři jsou špinavé protislovenské prostitutky“.
Čeští i slovenští politici vraždu odsoudili. Otřesné, řekl prezident Kiska, český premiér Babiš napsal, že je v šoku. Jen Zemanovo vyjádření schází. „Žádný komentář,“ odbyl záležitost mluvčí Ovčáček.
Pak se na Ovčáčkových účtech na sociálních sítích vyjádření objevilo: „Je mimořádně nechutné, že někteří čeští politici a aktivisté zneužívají děsivou vraždu novináře na Slovensku k politickému boji a útokům.“ Bez komentáře.
Každá tragická událost je zakončením řetězce přímých i nepřímých okolností, které k ní vedly a formovaly ji. Nikdy nestojí sama o sobě a nikdy není jen jednotlivým příběhem nepohodlného novináře a jeho vrahů. Každý útok na novináře je útokem na svobodu, vražda je děsivým excesem. V tom jsou nám události na Slovensku blíž, než jsme si dosud mysleli.
Autor je komentátorem serveru HlídacíPes.org
