Stíhání premiéra Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo je minulostí, a jak říkají teenageři – se s tím smiř. Známý psychologický model smutku podle Kübler-Rossové řadí smíření až na poslední místo řetězce, předcházejí mu fáze popírání, hněvu, smlouvání a deprese. Pojďme si je krátce projít.
Popírání jsme byli svědky v uplynulých dvou týdnech, které uplynuly od okamžiku, kdy státní zástupce Šaroch navrhl věc zastavit. Přece není možné, aby nadřízený Erazím zastavení potvrdil! Ovšem stalo se. Erazím si spis o 20 tisících stranách během dovolené nastudoval a rozhodl, jak rozhodl. Fázemi hněvu a deprese střídavě procházejí lidé na sociálních sítích, a kdyby Facebook jako celek coby organická struktura uměl chodit k psychiatrovi, byl by zralý na lexaurin.
Smlouvání s osudem má nyní podobu upínání k angažmá nejvyššího státního zástupce Zemana, který jako jediný ještě může věc zvrátit a do tří měsíců zastavení stíhání zrušit.
V tomto punktu se cynicky domníváme, že smlouvat se samozřejmě bude, nikoli však s osudem, nýbrž o finální podobu zákona o státním zastupitelství. Tam je Zeman, Bradáčová a spol. v ostré při s ministryní spravedlnosti Benešovou a nyní mají v ruce karty na sto sedm v červených.
Jaké si z kauzy vzít poučení jako základní předpoklad smíření? Hana Marvanová, politička s odborným vztahem k justici, navrhuje: „Trestní řízení vyžaduje zásadní reformu, aby obviněný byl co nejrychleji postaven před soud a soud veřejně rozhodl o vině či nevině. Roky trvající neveřejné trestní stíhání poškozuje důvěru ve spravedlivé rozhodnutí, protože se vše děje za zavřenými dveřmi.“
Když byla Marvanová před pěti lety coby náměstkyně na ministerstvu spravedlnosti zodpovědná za legislativu, už tehdy se tam připravoval nový trestní řád. A připravuje se dodnes. Nejoptimističtější odhady říkají, že se ho snad dočkáme po roce 2021, ale takových slibů už bylo. Trestní řízení do začátku soudu bude navíc neveřejné vždy, z podstaty.
Marvanová se domnívá, že kauza Čapí hnízdo otřese důvěrou v justici. To je k soudcům hrubě nespravedlivé tvrzení, neboť justice s kauzou neměla dosud vůbec co do činění. Byla v rukou policie, které to sice trvalo, ale měla poměrně jasno, a státního zastupitelství, kterému to trvalo rovněž, aby nakonec dospělo k závěru opačnému. V každém případě jde o exces exekutivy. Buď Babiše roky vláčela policie, a pak musí nést následky, nebo se cosi upeklo v soustavě státního zastupitelství a následky musí nést ono. Systémově se na tom ovšem mnoho změnit nedá. Samozřejmě kromě opakovaného faktu, že obviněný člověk nemá stát na špičce exekutivní moci. Ale to by nás jen vrátilo na počátek – k popírání.
Autor je komentátor serveru HlídacíPes.org
