Lipská rvačka o Majdan čili o nemožnosti válečného dialogu

Kauza vypukla v době, kdy německý kancléř Olaf Scholz odmítl rušit schengenská víza pro ruské občany.

Kauza vypukla v době, kdy německý kancléř Olaf Scholz odmítl rušit schengenská víza pro ruské občany. Zdroj: Reuters

Když v roce 2016 vznikl film Ukrajina v plamenech, ani jeho producent, americký oscarový režisér Oliver Stone, patrně netušil, že se o něj jednou poperou v Lipsku. Stalo se tak minulý týden, kdy se snímek pouštěl v rámci festivalu GlobaLE, tedy „globální Lipsko“, a masa protestujících ho nechtěla pustit na plátno.

Důvod takového rozruchu by mohl být zřejmý už z producentova vstřícného postoje k prezidentu Putinovi. Stone dělal s Vladimirem Putinem chápavé rozhovory (Stone: „Zvedl jste lidem platy, pomohl důchodcům, ukončil boje v Čečně…“, „Ano, tak to je,“ kývá chválený Putin), z nichž vznikl čtyřdílný seriál „Svět podle Putina“ (v Česku před pěti lety běžel na kanále Prima Zoom) ještě v době, kdy ruský prezident plánoval rozšíření ruské říše, zabral Krym a otevřeně pracoval na přivlastnění Ukrajiny.

Stoneova politická volba, která ho vede k pokusům filmově odhalovat světy lidí, jako jsou Putin nebo Fidel Castro (rozhovorový dokument Comandante), tedy vůdců stojících proti Americe a západnímu světu, se zjevně promít­la i do filmu o Majdanu.

Ukrajina v plamenech vypráví známý imperiální příběh, jehož obětí je Ukrajina, ale dělá to jaksi z druhé strany sporu, tedy z pohledu ruské propagandy. A něco takového je půl roku po začátku agresivní ruské války na Ukrajině plné nevinných mrtvých dost nemístné.

„To, co západní média z velké části vykreslovala jako lidovou revoluci, byl ve skutečnosti převrat řízený nacionalistickými skupinami a americkým ministerstvem zahraničí,“ líčí dopis protestujících v Lipsku obraz zmiňovaného filmu, kteří odmítali, aby se něco tak krystalicky protizápadního a protiukrajinského pouštělo na festivalu v jejich městě, na německé půdě.

Chtěl-li Oliver Stone filmem říct, že Majdan byl americkým převratem, při němž byl zneužit ukrajinský národ, což je dnes už zaběhnutý kremelský narativ, mohla by nakonec i Putinova válka na Ukrajině plná nevinných mrtvých civilistů a válečných zločinů vypadat jako mravně správný osvobozovací boj svého druhu, což by byla dost silná káva i pro jinak otevřené a k diskuzím vstřícné veřejné mínění v Německu.

Pozoruhodná byla reakce pořadatelů lipského festivalu, kteří obhajovali uvedení filmu právě jako „dobrý start pro diskuzi“, protože ukazuje ruskou pozici, kterou většina lidí na Západě pořádně ani nezná. Účelem tedy bylo informovat a vyvolat počáteční kontroverzi, aby se jaksi lépe diskutovalo o tom, že to, co lidé viděli, není tak úplně, možná vůbec pravda. K tomu byli do debaty pozváni i lidé, kteří pracují na ruské straně a jako „humanitární pracovníci“ šíří kremelskou mantru o vyprovokování konfliktu ze strany NATO.

Snahu pořadatelů o „dialog s nepřítelem“ a jeho myšlením a viděním světa nepochopili nejenom protestující umělci a veřejnost, ale ani vedení města Lipska a sponzoři festivalu. Část peněz na festival dává i město, které v prohlášení postup festivalu kritizovalo, neboť nikdo dopředu o filmu Ukrajina v plamenech nemluvil. Město zůstává podporovatelem Kyjeva jako svého partnerského města. Pochybnosti o financování festivalu do budoucna vyjádřila i organizace Brot für die Welt, Chléb světu, která je postupem festivalu zaskočena, protože ani ona nevěděla, že se projekce filmu Ukrajina v plamenech chystá.

Kauza vypukla v době, kdy německý kancléř Olaf Scholz odmítl rušit schengenská víza pro ruské občany, protože by to byl trest pro lidi, kteří s Putinovou válkou přece nemají nic společného. Diskutující v Lipsku měli být i lidé, kteří do této kategorie nezaujatých spadají, jak se ale ukazuje, je velmi obtížné odlišit ty, kteří Putina podporují a kteří mají jen „jiný politický názor“, jenž se náhodou shoduje s tím, co Kreml tvrdí oficiálními propagačními kanály.

Režisér Oliver Stone, který přebral i cenu za přínos světové kinematografii na festivalu v Karlových Varech, je dlouholetý kritik americké zahraniční politiky, jež je podle něj rozvíjena primárně jako bezohledné prosazování amerických zájmů, a to bez ohledu na to, co si o tom myslí ostatní svobodné státy. Stoneovo spojení s Putinem, který kritizuje USA a celý Západ jako mocenského monopolistu, se jeví jako logické sblížení lidí s podobným politickým názorem.

Dává smysl ale i z druhé strany: Putin mnohokrát naznačil, že nepřítel mého nepřítele se vždy hodí jako můj přítel, protože díky svému kulturnímu a mediálnímu kapitálu může dělat proruskou globálně mocenskou práci přímo v zemi, proti níž Putin jako obránce dějinné spravedlnosti a globální mocenské vyváženosti bojuje.

Lipská rvačka o Majdan ukazuje, jak těžké je otevřeně diskutovat v čase války, která zcela jinak vymezuje možnosti a místa dialogu. Ve stínu zbytečně zabitých, týraných a odvlečených lidí se diskutuje dost těžko, nota bene s někým, kdo slovo dialog vyloučil válkou ze slovníku.

Autor je spolupracovník redakce

Video placeholde
Putinovi zlí muži: Kdo velí armádě a kdo řídí invazi na Ukrajinu? • Videohub