Pětaosmdesát procent hlasů ještě žádný šéf ČSSD od svých straníků nedostal. Toto vítězství navíc vzešlo z nejpočetnějšího polistopadového stranického sjezdu – 720 delegátů ještě nikde nebylo. O síle Sobotkova mandátu a o tom, že strana má jasno v tom, kdo ji má vést, není pochyb.
To dokládá i pohled na zbytek vedení, které je poskládané přesně podle Sobotkova přání. Drobné škobrtnutí při volbě prvního místopředsedy bylo upozorněním, že duch lánské povolební schůzky ze strany nevyprchal, naopak má docela silnou podporu. Účastníci sjezdu to však vzápětí šéfovi vynahradili hladkým zvolením všech pěti místopředsedů včetně dvou žen a o den později úpravou stanov v podobě, kterou vzal předseda za svou.
Tato úslužnost nese i rizika. Kdyby se Jeroným Tejc stal řadovým místopředsedou, k čemuž mu chybělo 17 hlasů, mohl mít Sobotka jihomoravské centrum odporu pod větší kontrolou a ve straně to mohlo navodit atmosféru jistého smíření. Teď mu bude vnitrostranická opozice bujet mimo přímý dohled. To je nicméně v tuto chvíli pro ČSSD ten menší problém.
Mnohem větší výzvou je další fungování ve vládě po boku úhlavního koaličního partnera. Socialisté Andreji Babišovi vrátili invektivy, které směrem k Lidovému domu zazněly před 14 dny z Chodova, načež si oba předsedové pochválili, jak jim kabinet hezky funguje.
Na permanentní střet, v nějž se stále více mění koaliční vládnutí, se ČSSD o víkendu vyzbrojila dobře. Často se mluvilo o 140leté tradici sociální demokracie, Lubomír Zaorálek dobře pohovořil o tom, že politické strany jsou základem politiky. Zdůrazňovaly se levicové hodnoty, principy a přístupy. Stranictví a ideologie byly hrdě vystavovány na odiv. To je vítaný a svým způsobem odvážný protiklad Babišově antipolitice, která se dnes tlačí do pozice politického hlavního proudu.
Samo o sobě to ale nestačí. Z krátkodobého hlediska se socialisté budou muset smířit s tím, že dnes se dílčí politická vítězství dobývají ještě více než kdy jindy zručným marketingem. Ve vládním prohlášení je mnoho volebních programových slibů ČSSD, některé byly i splněny, ale programová rozplizlost hnutí ANO umožňuje Babišovi mnohé z nich vydávat za vlastní úspěchy.
Ministru Němečkovi sebral téma průhlednosti peněžních toků ve zdravotnictví, ministru Chládkovi vyfoukl ždímání hazardu ve prospěch sportu, ze zákonů Rekonstrukce státu udělal vlastní agendu, ač je pod iniciativou podepsána i spousta sociálních demokratů. Účastníci si v průběhu celého sjezdu pravidelně gratulovali, že nejsou členy hnutí ANO. Některým jeho dravčím instinktům by se ale měli přiučit. Jinak je Babišův politický blitzkrieg může snadno smést.
