Stranička, která organizuje otevřeně protiromské pochody vrcholící bitkami s policií, by pro stranu hlásící se k demokratickým hodnotám neměla být přijatelným koaličním partnerem na žádné úrovni. Bohuslav Sobotka to ví, novopečený starosta Duchcova Zbyněk Šimbera to neví, a proto bude muset odevzdat oranžovou stranickou knížku.
Příběh duchcovské koalice je ovšem dobré číst v širším kontextu. Zasazuje totiž vítanou ránu neobyčejně rozšířenému a nezdravému přesvědčení, že v komunální politice nehrají ideologie roli. To se obvykle zjednodušuje do tvrzení, že oprava chodníku není levicová ani pravicová. Ono to zní srozumitelně, ale je to nesmysl.
Různé cesty k cíli
Oprava chodníku totiž není politika, ale stavební úkon. K němu lze ovšem dospět různými, výsostně politickými cestami. Je například rozdíl, zda má obec (spíše levicový) pocit, že by měla podnikat, a proto si vydržuje firmu, která chodník opraví, anebo se k institutu městských či obecních firem staví (spíše pravicově) odmítavě a domnívá se, že lépe pořídí se zakázkou pro soukromou firmu. Je rozdíl, zda bude chodník opraven hned a na dluh, nebo teprve ve chvíli, kdy se obec vedená s odporem vůči dluhům dobere potřebné částky ve svém hospodaření.
U opravených chodníků by ten antiideologický přístup sám o sobě takovou škodu nenapáchal, jenže on je tak jednoduchý a lákavý, že se velmi rozšířil i na celostátní úroveň. Proto se najednou za politiku považují takové věci, jako je boj proti korupci nebo transparentní zdravotnictví. Doprovodné řeči o vyžilosti pojmů pravice a levice svědčí jen o intelektuální vyžilosti těch, kteří je pronášejí. Ale je třeba uznat, že u velké části veřejnosti už nějaký čas a zvláště dnes nacházejí sluchu.
Hlavně opravit chodník?
Proto je dobře, že alespoň nejužší vedení největší levicové strany si uvědomilo, že „opravený chodník“, na nějž se vulgárně redukuje komunální politika, může být nejen pravicový či levicový, ale také extremistický, zvláště budou-li po něm dupat kanady protiromských pochodů se záštitou radnice.
Boj pravice a levice jako hlavní politická dynamika nezemřel, to by někdo musel vymyslet něco chytřejšího, což se zatím navzdory všem řečem nestalo. Jen vyžaduje od politiků zamyšlení a hlubší ideologické zázemí, což dnes pohříchu není v módě. Je příjemné vidět, že Bohuslavu Sobotkovi přes všechen pragmatismus toto vědomí někde vzadu v hlavě hlodá. Dává to do budoucna jistou naději.
