Na jedné straně lze ukvapené soudy chápat. Je téměř jisté, že ve fungování orgánů činných v trestním řízení došlo k nějaké změně, ať už se odehrála na policejním prezidiu, kdesi ve struktuře státních zastupitelství nebo ještě někde jinde. To nevíme, ale skoro každý od veřejných činitelů po občanské iniciativy má snahu si zásluhu na této změně přivlastnit. Není divu. Kauzy posledních měsíců Bártou počínaje a Dalíkem zatím konče docela přesně zapadají do univerzálního narativního rámce, v němž veřejnost vnímá příběhy, které se v české politice odehrávají.
Podstatou tohoto rámce je přesvědčení, že politika v nejširším slova smyslu je špinavé prostředí, v němž korupční, klientelistické a jinak nemocné vazby vládnou vysoko nad zákony, jimiž se musí řídit běžný smrtelník. A že se vlastně pořád čeká na nějakého Herkula, který Augiášův chlév vyčistí tím, že v něm vynutí zákon. Ten rámec vyprávění je stařičký, rozhodně mnohem starší než celá česká demokracie, dost možná starší než jakákoli česká státnost. Ale to mu nijak neubírá na síle, ba spíše naopak.
Nyní tedy řada lidí hledí na nejvyšší státní zástupkyni a na příslušníky protikorupční policie jako na Herkuly, kteří přinášejí alespoň trochu pořádku. Je logické, že v takovém prostředí se těmto institucím pracuje celkem dobře, zvlášť jestli navíc padly nějaké politické překážky.
Jenže základním úkolem pro žalobce i policisty nyní je, aby se dokázali z tohoto narativního rámce vymanit. Policie samozřejmě nesmí jednat na politickou objednávku, ale nesmí pracovat ani na objednávku veřejnou. Jiné vodítko než zákon nesmí existovat. Pokud by se vyšetřující orgány nechaly strhnout všudypřítomným příběhem o čištění chléva, v nejlepším případě by to vedlo k vyvolání přehnaných očekávání u veřejnosti. Jejich následné zklamání by mohlo mít fatální dopad na celý právní systém.
Žádná z dnešních velkých kauz není ukončena, všichni jejich aktéři jsou pořád nevinní. Ze zvýšené aktivity policie a žalobců, i kdyby byla způsobena nějakou změnou k lepšímu, nelze nijak vyvodit, že stejná změna proběhla v širším měřítku také mezi soudci.
Vlastně celkem sympatickým vybočením ze standardního rámce vyprávění bylo včerejší rozhodnutí o tom, že nemusí na svůj soud čekat ve vazbě. Doufejme, že bylo vedeno zákonem, byl pro něj dostatek pádných argumentů a nezkomplikuje vyšetřování. Veřejná objednávka v tom roli zjevně nehrála.
