Nátlaku Andreje Babiše nepodlehnu, tvrdil ještě před týdnem Marcel Chládek, když premiér navrhl jeho odvolání. Těžko říci, co tím myslel, jelikož aktu odvolání se nakonec poddal jako beránek. Možná měl na mysli, že ani po odchodu nevzdá lítý boj o peníze ze státní kasy, na nichž Babiš sedí. Tento závazek přejala i Chládkova pravděpodobná nástupkyně Kateřina Valachová. Samozřejmě, neboť jen stěží bude kdokoli nastupovat na post ministra školství s tím, že vzdává boj o učitelské platy. Jiná věc je, jak její slib dopadne. To, řečeno krásně šeredným anglismem Jana Wericha, zbývá býti viděno.
Co je však viděno už nyní, je elegance, s níž Bohuslav Sobotka zvládá výměnu prvního ministra z vlastní strany. Jistou výhodu mu poskytuje fakt, že Chládek neodchází kvůli politickému či programovému selhání. Odchází proto, že se podle všeho choval ke svým podřízeným jako zupák zpitý vlastní mocí. Sobotka mohl Chládka vyhodit za mnoho jeho podivných nápadů počínaje rozdáváním tabletů ve školách a konče čipováním školáků. Ale to by část selhání vzal i na sebe – byl to ostatně program premiérovy vlastní strany, jímž se Chládek i při nejdivočejších nápadech zaštiťoval.
Takhle je to mnohem elegantnější. Chování k podřízeným vytýkal Sobotka Chládkovi už před rokem. Zjevně to nepomohlo, takže podruhé už sekyra dopadla. Tečka. A že se Sobotkovi s největší pravděpodobností podaří dosadit na Chládkovo místo ženu, je velice vítaným bonusem, který premiérovi zajistí pár dalších kladných bodů. Kdo ovšem znovu počítá ztráty, je hlava státu. A může za to zejména Chládek. Ten se po pohovoru na Hradě novinářům svěřil, že prezident jej odvolat nechtěl, ale nakonec se nechal končícím ministrem školství přemluvit. To je mimořádná indiskrétnost, kterou si měl Chládek odpustit.
Před pouhými třemi měsíci si Miloš Zeman na pokoutně pořízeném televizním záznamu stěžoval šéfovi své zahraniční sekce, že se tehdejší ministryně spravedlnosti „podělala“. Zeman hodlal otálet s přijetím její demise, aby „demonstroval sílu“, ale Helena Válková na to překvapivě nebyla zvědavá. Nyní už nebylo zapotřebí pokoutních záznamů, Chládek sám vytroubil před novináři, že Zeman se s jeho odvoláním chystal na reparát. To vykresluje Zemana jako nešťastného jedince, který touží rozehrávat mocenské partie, k nimž ovšem vzhledem ke svým omezeným pravomocem potřebuje spoluhráče. A těch se zoufale nedostává – nikdo si s ním hrát nechce. Takový obraz hlavy státu je samozřejmě žalostný a jestli se ještě někdo vejde na Zemanův seznam cílů budoucí pomsty, tak Marcel Chládek na něm po svém vystoupení zaujal velmi čestné místo.
