Jasné a veřejné zhmotnění soupeře je jedinou dobrou zprávou, která pro Svobodu z války o dopravní podnik plyne. Jinak je to protiútok tvrdý a dobře vedený.
Změny, které primátorovi soupeři sedící v orgánech dopravního podniku prosadili, jsou bez velkých politických nákladů v podstatě nevratné. Vše proběhlo, jak říkávají lékaři, lege artis. Dozorčí rada odvolala Vladimíra Liche, šéfa představenstva. To smí. Představenstvo pak odvolalo Liche, generálního ředitele. I to smí. Zákon sice asi nepočítá s tím, že tyto dva kroky nastanou v rozmezí pár hodin, ale také to nezapovídá. Lich už prostě generálním ředitelem není.
Jakkoli šlo evidentně o pomstu za rozvíření usazených kalných vod, motiv z věcného hlediska není podstatný. Ba co víc, argument představenstva, že šéf podniku by měl vzejít z výběrového řízení, je politicky relevantní. Jmenování Liche bez konkurzu bylo jedním ze slabých politických míst primátora Svobody a jeho protivníci jej zasáhli zcela přesně.
V důsledku toho se v dopravním podniku vše vrací ke starým pořádkům a primátor s tím v nejbližších dnech a týdnech nemůže skoro nic dělat. Ano, může, má-li dost vlivu, poměrně rychle vyměnit dozorčí radu. Může třeba zamíchat i s představenstvem. Ani jedno z toho ale Liche na jeho místo nevrátí. Nové představenstvo jej může opět bez konkurzu zvolit. Ale jednak není vůbec jisté, že na to má Svoboda dost sil, a jednak už to bude spojeno se složitým vysvětlováním. Konkurz na místo šéfa mnohamiliardového městského podniku by se dle selského rozumu konat měl, to je málo platné. Pak může Svoboda samozřejmě vypsat konkurz Lichovi na míru, ale i to by zastánce nové, čisté Prahy dost těžko obhajoval.
Svobodovi soupeři vlastně náhlým odvoláním Liche zaútočili na primátora jeho vlastními prostředky. Stačí vzpomenout uzavírání koalic a jejich boření v pozdních nočních hodinách ve vinohradské gynekologické ordinaci. Při vzpomínce na tyto události a při pohledu na dopravní podnik je zkrátka jasné, že v Praze se politika nedá dělat normálně, a to ani v českém, silně rozvolněném významu politické normality. Je to tím, že tu více vlivu než volení zástupci mají bohaté nevolené struktury a kliky, které pořád dokážou v případě potřeby či ohrožení svých zájmů s klidem trhat na kusy nejen městské koalice, ale i jednotlivé strany.
