I teď vidíme ozbrojenou domobranu na improvizovaných check-pointech a policii, která se se ztrátami stahuje. A noviny opět píší o válce, chystané genocidě, neozbrojených hrdinech, kteří holýma rukama zastavují policejní komanda.
Naštěstí je tu jeden velký rozdíl. Tehdy byli chorvatští Srbové přímým nástrojem konkrétních mocenských plánů Slobodana Miloševiće. Byli vyzbrojeni, organizováni a propagandisticky zpracováni z Bělehradu. Ani Záhřeb si nebral servítky a řadou svých kroků chorvatské Srby do náruče Bělehradu přímo vháněl.
Teď je to jiné. Ani Bělehrad, ani Priština válku nechtějí. Nepřejí si ji ani lidé, ať Srbové, nebo Albánci. Nikdo by z toho nic neměl a poslední válku si ještě každý pamatuje a ví, že není o co stát. Prostě se jen něco pokazilo.
Je to přitom jen pár týdnů, co Srbsko a Kosovo po dlouhých a těžkých jednáních pod patronátem EU podepsaly první dohodu o vzájemných vztazích. Aniž by se oba státy uznaly, dohodly se na řadě praktických otázek. Chyběla jedna věc – Srbsko odmítlo stáhnout svůj tři roky starý bojkot kosovského zboží. Kosované se tedy rozhodli oplatit stejnou mincí a zakázali dovoz zboží srbského.
To není bezvýznamná věc, Srbové do Kosova ročně vyvážejí zboží za nějakých 400 milionů dolarů. Krátce poté se proto kosovská policie pokusila obsadit severní hranici Kosova se Srbskem, kde žije početná srbská menšina. Kosovská vláda nad touto oblastí na sever od řeky Ibar neměla nikdy kontrolu, a tak tudy do země proudilo neproclené srbské zboží. Obsazení dvou hraničních přechodů však vyvolalo odpor místních Srbů, střelbu a zatím jednoho mrtvého a několik zraněných příslušníků kosovské policejní jednotky. Srbští radikálové z druhé strany hranice pak hraniční přechody spálili. Celou oblast převzaly jednotky NATO.
Kosovský premiér Thaci to dost zpackal. Podle všeho celou akci spunktoval sám, aniž by to probral s EU nebo USA. Podcenil odpor místních Srbů. Kvůli němu je to teď Kosovo, kdo před světem vypadá jako iniciátor násilí. Kdo začal s bojkotem zboží, je v tuto chvíli podružné. A kvůli celé akci jsme zase o pár let zpátky a roky hledání kompromisu mohou vyjít nazmar. Kosovu a Srbsku stejně nakonec nezbude než své vztahy normalizovat. Jinak se mohou vzdát vysněného cíle obou, tedy integrace do EU. Metodou „jeden krok vpřed a dva zpět“ to bude trvat ještě hodně dlouho.
Autor pracuje ve vládní sekci pro lidská práva
