V Budapešti se schyluje k hodinové revoluci. Problémy s veřejným měřením času obyvatele metropole trápí už dlouho. Například u náměstí Hrdinů stojí již 13 let největší přesýpací hodiny na světě. A stojí doslova.
Jejich obrovské kolo se mělo rok co rok na silvestra překulit, aby mohl jeho granulátový obsah opět padat dolů a počítat tak roky, jež utekly od vstupu země do Evropské unie. Čas však od té doby plyne tak nezadržitelně, jako hodiny chátrají, aniž by se kdy pohnuly.
Novinka je teď na budínském náměstí Kálmána Szélla. Tak je sice nazývá málokdo, pro většinu místních je to stále „Moszkva tér“, ale podstatné je, že tento prostor prošel slušivou, ale hodně nákladnou rekonstrukcí.
Proti východu z metra, kde po dlouhá desetiletí stávaly proslulé starodávné hodiny, se při té příležitosti rozzářil nový digitální chronometr. Popularita historických hodin pramenila z toho, že byly po generace nezpochybnitelným orientačním bodem. Neznám ve městě frekventovanější místo pro setkávání, tady se randilo „odjakživa“. Digitální pokračovatel tradice ale záhy přestal fungovat.
Reakce obyvatel na sebe nenechala dlouho čekat. Nejprve osamělý kritik nastalé situace připevnil na sloup širokou lepicí páskou velké kulaté nástěnné hodiny. Ty ještě úřady odstranily, jenže to bylo na sociální síti impulzem pro zrození speciální zbojnické party.
Ta si udělala z přiděláváním větších či menších hodinek a budíků na sloup program. Kandelábr je teď přímo obsypaný desítkami nejrůznějších přístrojů na měření času. „Budapešť byla vždy silná při kreativním řešení svých problémů,“ hlásá skupinka vysokoškoláků.
Aby to dokázali, nastavili minulý týden při návštěvě ruského prezidenta Vladimira Putina ve svém městě přístroje na Moszkva téru na moskevský čas. Svůj dlouhodobý postoj nejen k nefungujícím rande-hodinkám ostatně formulují takto: „V Maďarsku není možné bez smyslu pro humor přežít!“
