Názory odjinud: Achmetov si zvolil stranu. Moskva má silného soupeře

Nejbohatší Ukrajinec Rinat Achmetov

Nejbohatší Ukrajinec Rinat Achmetov Zdroj: CC BY-SA 3.0: Komul - Wikimedia Commons

Nejbohatší Ukrajinec a nejvlivnější muž oblasti Donbasu Rinat Achmetov dlouho váhal a hrál na obě strany. Nyní vyzval k boji proti proruským separatistům, uspořádal stávku a demonstraci tisíců zaměstnanců svých podniků pod hesly o jednotné Ukrajině. I kdyby šlo o vypočítavost, jak naznačuje slovenský deník SME, Moskva má v oligarchovi v boji o vliv na východě Ukrajiny protivníka, s nímž musí počítat.

SME: Vypočítavý protest

Při pohledu zvenčí se Ukrajina vzdala Rusku ještě dříve, než přišla o Krym. Skoro nikdo se Moskvě spontánně či organizovaně nepostavil. Bylo to nesrozumitelné vyčkávání a počítání škod s nadějí, že to jednou musí skončit. Proto také ta velká pozornost věnovaná Rinatu Achmetovovi, který se mezi prvními veřejně postavil na odpor. Ve svých doněckých podnicích svolal výstražnou stávku a na stadionu klubu Šachtar Doněck, jejž vlastní, zorganizoval demonstraci.

Proti separatistům a Moskvě se tak postavil vlivný oligarcha. Achmetov žádá jednotnou Ukrajinu, což pro něj znamená hlavně to, že neohrozí své zisky. Kdyby se Doněck a Luhansk skutečně osamostatnily, jeho ocelárny zřejmě skončí, protože na ně dopadnou evropské a americké sankce. Naštvat Rusko stojí momentálně Achmetova méně, protože tam vyváží jen desetinu své produkce.

Riskuje i válku se separatisty, kteří už mu vyhrožují znárodněním. Achmetov ale takto riskoval léta, když podporoval Janukovyče a po výhře proevropského Juščenka se musel stáhnout do ciziny. Je dobře, když se občanská Ukrajina na východě postaví Moskvě tak jako na Majdanu. Oligarcha Achmetov však není tím, kdo by se měl stát tváří protestů. Příliš připomíná Ukrajinu, jíž se na Majdanu chtěli Ukrajinci zbavit.

The Washington Post: Finský model pro Ukrajinu?

Po měsících válečné horečky je asi největším ukrajinským překvapením fakt, že občané se tu chystají k volbám, od nichž pozorovatelé očekávají ve většině oblastí svobodný a férový průběh. Putin se zřejmě rozhodl, že ruským zájmům nejlépe poslouží vyčkáváním. Čeká na neutrální vládu. Nakonec by se mohl smířit s neutrálním státem mezi Východem a Západem, v němž jsou respektovány i historické zájmy Ruska. Za studené války se takovému řešení říkalo „finlandizace“.

Pokud Ukrajinci tento Finsku podobný status přijmou, a jejich noví vůdci se tak tváří, byl by to také pro Západ vítaný výsledek.
Ukrajinský problém je vnitřní. Země potřebuje ideologickou soudržnost více než územní obranu. Potřebuje prostor k dýchání, jejž jí neutralita může poskytnout. To, co nyní zpomalilo Putinovy spojence na Ukrajině, je dost nekonvenční. Nebyly to ukrajinské pravidelné jednotky.

Stabilita se na východ země vrátila díky mobilizaci ocelářů a havířů, kterou vyhlásil nejbohatší Ukrajinec Rinat Achmetov. Obamova vláda zdůrazňuje, že takto to má vypadat. Hledají-li Ukrajinci zklidnění vztahů s Moskvou, musí ústupky na své straně činit ze své vůle, ne kvůli politikám Berlína či Washingtonu. Stabilizačním faktorem se stane jedině Ukrajina, která přijímá svá vlastní rozhodnutí.