Lidový deník: Povzbudivé údaje
Čínská ekonomika ukázala povzbudivá data, což zmírnilo pesimismus plynoucí z pokračujících tlaků a volatilních kapitálových trhů. Nejvyšší čínský ekonomický regulátor, Komise pro národní rozvoj a reformu, oznámil lepší než očekávané údaje o spotřebě elektřiny a železniční nákladní dopravě.
Data komise vypustila dříve, než plánovala, aby uklidnila trhy. Čína v srpnu využila 463,34 miliardy kilowatthodin elektřiny, což je meziroční nárůst o tři procenta. To je rychlejší tempo růstu než v červenci. O zvýšení se zasloužili velcí odběratelé včetně provincií Ťiang-su, Kuang-tung, An-chuej a Ťiang-si.
V čele stojí provincie Ťiang-su s nárůstem spotřeby o 8,43 procenta díky robustní poptávce od petrochemických, textilních i stavebních podniků. Železniční dopravci převezli o 1,2 procenta nákladu více než před rokem, podle komise proto, že potřeba uhlí, oceli a ropy se stabilizovala.
Spotřeba elektřiny a železniční přeprava jsou pokročilé ekonomické indikátory a jejich vzestup ukazuje na rychlejší růst průmyslu a vzestupný trend širší ekonomiky. Tváří v tvář línému obchodu a hlemýždí spotřebě druhá největší ekonomika světa zjevně čelí tlaku.
Premiér Li Kche-čchiang ale prohlásil, že ekonomika se stále pohybuje ve správném pásmu a má velký potenciál dalšího rozvoje. A Čína umí řídit a kontrolovat rizika. Vláda se proto podle premiéra zaměří na cílenější makroekonomické regulace a bude pokračovat v proaktivní fiskální politice a prozíravé politice měnové.
Financial Times: Číně hrozí diskontinuita
Vlivný čínský ekonom David Daokui Lee prohlásil: „Akciový výprodej není sám o sobě problémem. Problémem – ne velkým, ale přece jen problémem – je sama čínská ekonomika.“ Souhlasím s jednou výhradou: ten problém se může ukázat jako obrovský. Vřava na trzích není irelevantní. Není bez významu, jestliže Peking utratí 200 miliard dolarů za neúspěšný pokus o podepření akciového trhu.
To jsou příznaky politické paniky. Leč rozhodující je ekonomický výkon. Důležitým ekonomickým faktem o Číně jsou její dosavadní výsledky. A údaje o růstu posledních let nejsou jen statistickými artefakty. Výsledky ekonomické transformace jsou viditelné v celé zemi. To je důvod pro dlouhodobý optimismus. Minulý výkon ovšem není zárukou výkonu budoucího. Růst rozvíjejících se ekonomik bývá poznamenán „přerušeními“.
To, co čínští politici nazývají „novým normálem“, samo o sobě diskontinuitou není. Existují ale přinejmenším tři důvody, proč čínský růst může potkat diskontinuita: současná struktura růstu je neudržitelná, zadlužení je obrovské a boj s oběma těmito výzvami zvyšuje riziko prudkého poklesu poptávky. Hlavním argumentem pro „přerušení“ růstu je zkušenost, že je velmi těžké hladce opustit neudržitelnou cestu.
Diskontinuita hrozí dnes čínské ekonomice více než v minulých dekádách. A nemusí být krátká. Výzva, jíž politici čelí, je veliká. Musejí přestavět zpomalující ekonomiku, aniž by nabourali. A velkou otázkou je, zda je trhem poháněná ekonomika slučitelná s rostoucí koncentrací politické moci. Příští éra čínské ekonomiky je velký rébus. A jeho řešení pohne celým světem.
Wall Street Journal: Obvyklí podezřelí
Čínská vláda utratila desítky miliard jüanů ve snaze povzbudit místní akciové trhy. Výsledek byl pramalý až žádný. Proto se Peking vrací k taktice dlouhodobě oblíbené mezi autoritáři, které vyvede z míry síla volného trhu. K zastřelení posla. Čínská policie o víkendu začala shromažďovat podezřelé, v tomto případě novináře, brokery a analytiky, kteří vytvářeli zprávy o chování trhů.
Obvinění se samozřejmě brzy začali přiznávat rovnou ve státní televizi. Reportér ekonomického časopisu Cchaj-ťing vystoupil v Čínské ústřední televizi a přiznal, že napsal článek „s velkým negativním dopadem na trh“. Provinil se autorstvím článku, v němž napsal, že čínské autority možná vzdají záchranné nákupy akcií. Což se vzápětí skutečně stalo.
V neděli čínské ministerstvo ohlásilo zatčení téměř 200 lidí za šíření fám o akciích a další prohřešky. Hon na obětní beránky, který má vysvětlit špatné ekonomické zprávy, je univerzální politickou reakcí, které tu a tam podlehne i Washington. Rozdíl je v tom, že Američané chápou, že finanční trhy mají vlastní psychologii a nelze je jednoduše ovládat umělými infuzemi státního kapitálu nebo raziemi v redakcích. Neschopnost Pekingu porozumět finančním trhům přímo souvisí s jeho neochotou vzdát se politické kontroly.