Daily Telegraph: Čínská šance
Od Trafalgar Square po Buckinghamský palác vlály včera rudé čínské vlajky vedle britských. První den návštěvy Si Ťin-pchinga provázela všechna pompa, kterou Británie umí, od salv v Green Parku přes projev v parlamentu po večerní banket s královnou. Pokud jsme chtěli udělat dojem, pak toto uvítání bylo tak oslnivé, jak jen být mohlo.
Jsou tací, kteří tvrdí, že extravagance je nežádoucí vzhledem k čínskému přístupu k lidským právům a 60leté okupaci Tibetu. Podél trasy slavnostního průvodu také bylo několik stovek protestujících, kteří zdůrazňovali právě tyto problémy. Je to nevyhnutelný hluk v pozadí každé návštěvy čínské hlavy státu nebo britského lídra v Číně. Jistěže některé prvky čínského systému jsou represivní a potlačují svobodu projevu.
Ale povýšenost a odmítání kontaktů s Pekingem tento systém nezmění, zatímco další a hlubší spolupráce by mohla. Skutečností je, že během deseti let od poslední státní návštěvy čínský HDP překonal ten britský a také každý jiný kromě amerického. Obří trh nabízí obří příležitosti britským firmám. Dostat se na tento trh je důležité. David Cameron řekl, že návštěva „odemkne“ obchod a investice za víc než 30 miliard liber a vytvoří v Británii 3900 pracovních míst.
Guardian: Velká hra
První tři noci čínského prezidenta pod královninou střechou, projev k parlamentu, jízda v královském kočáru a výlet do Manchesteru s premiérem. To je mnohem víc než obvyklé hýčkání zahraničních lídrů. Ukazuje to na fundamentální posun v britské zahraniční politice. Posun s hlubokými dopady, jemuž nepředcházela veřejná diskuze, jakou by si zasloužil.
Jednoduše řečeno, britská ekonomika by se měla zavěsit za čínský vlak se všemi důsledky, které to může mít. Včetně čínského vlivu na náš přístup k otázkám lidských práv. Čínský prezident mluvil o „vizionářské a strategické volbě, která plně vyhovuje britským dlouhodobým zájmům“. Velkou otázkou je, jestli má pravdu.
Bylo by bláznivé s Čínou nejednat. Všechny země světa s ní jednají. Naši lídři však mají zjevně na mysli něco hlubšího a dlouhodobějšího.
Podobný posun zatíží naše vztahy s USA. Z Washingtonu to může snadno vypadat, že Američané tvrdě pracují na stabilitě v pacifickém regionu, potýkají se s čínskými kybernetickými útoky a snaží se hájit lidská práva, zatímco Britové hledají ekonomické výhody a vše ostatní odsouvají do pozadí. Navíc tato čínská politika znamená sázku na budoucnost čínské ekonomiky, která je všechno, jen ne jistá.
